Mladí muži, kteří si říkají Mezinárodní skupina teoretických specialistů na všechno, chodívají hrát každé úterý volejbal do tělocvičny novojičínského gymnázia. „Mezinárodní proto, že mezi námi je jeden Řek, jeden Ukrajinec a Jeden Izraelec,“ poznamenal Pavel Horák, jeden z volejbalistů.
Po volejbale šli tradičně na kofolu a při tom se začali bavit o letošní zimě a sněhové nadílce. „Ten den to vypadalo, že je lehce nad nulou a že by sníh mohl být docela dobře tvárný, tak jsme si řekli, že uděláme nějakou sněhovou stavbu. Jediný hendikep, který nás od toho odrazoval, byl ten, že pouze dva z nás měli rukavice,“ pokračoval Horák.

I přes zmíněný nedostatek se sportovci rozhodli, že do toho půjdou. Nějakou dobu jim trvalo, než vymysleli, co vlastně postaví, ale vzor měli prakticky nadosah. A tak se přesunuli do parčíku u Žerotínského zámku s tím, že zámek samotný je tou nejlepší předlohou. „Nebylo nad nulou, ale mírně pod nulou, sníh nelepil, tak jak by měl, a navíc neskutečně studil, ale vzájemná přátelská podpora nás zahřívala alespoň vnitřně,“ dodal Horák.

Zhruba po dvou hodinách náročné práce se sedmička třicátníků mohla kochat svým více než metr vysokým výtvorem. Narozdíl od předlohy jej ale kolemjdoucí mohli obdivovat jen několik dnů.