Centrum Stromu života nyní sídlí v Kostelní ulici v Novém Jičíně. Je úterý, devět hodin, začíná den otevřených dveří, a tak vstupuji.

„Hodně jsme se zaměřili na práci s pozůstalými," říká mi po chvilce psychoterapeut-ka a poradkyně pro pozůstalé Andrea Radomská a dodává, že pracují s dospělými i dětmi. Dětem přímo v centru v podkroví zřídili hernu, která nese název Dětský klub Stromeček. „Je to pro děti, kterým zemřel jeden nebo i oba rodiče. Tady se scházejí dvakrát měsíčně, někdy mají děti individuální návštěvy," pokračuje Andrea Radomská.

Dětský klub tohoto typu je zřejmě ojedinělý v České republice. Mobilní hospic Strom života v současné době pracuje s třiceti pozůstalými dětmi, v klubu se jich schází asi polovina.

„Ty děti vědí, že na ten problém nejsou samy. Tady se cítí velmi uvolněně. Když jsme se sešli poprvé, říkám: Děcka, proč myslíte, že jsme se tady sešli? A desetiletá Romanka řekla: ,Tebe, teto, známe všichni, ale my se neznáme. Takže asi nám každému někdo umřel.' Úplně takto přirozeně to řekla," připomíná začátky klubu, který funguje teprve několik měsíců, Andrea Radomská. Byla u všech úmrtí rodičů dětí, s nimiž pracuje. Děti jsou ve věku od tří do patnácti let.

Již od počátku fungování mobilního hospice, což je asi rok, se v něm jednou měsíčně setkávají také dospělí pozůstalí. Jejich setkávání nyní bude sloužit pěkný klub v patře objektu. „Některá z pozů-stalých žen upeče bábovku, protože jinak už nemá pro koho péct. Zjišťují najednou, že jsou samy. A tak jdou sem. Setkávání se vždy účastní katolický nebo evangelický farář," uvádí Andrea Radomská s tím, že dospělých se schází kolem patnácti, ale když uspořádali setkání na Památku zesnulých, přišlo asi čtyřicet pozůstalých.

Důvod přemístění mobilního hospice Strom života byl zřejmý.

„Chtěli jsme dostat sociální a zdravotní pracovníky pod jednu střechu. Předtím jsme to měli na více místech a informace, i když jsme se snažili, občas nebyly předávány, jak bychom si přáli. Nebyl ani prostor pro uložení vozíků, kyslíku, toaletních křesel, tady máme dostatek prostoru pro vše. A také jsme platili tři různé nájmy," vysvětlila ředitelka Stromu života Marie Ryšková.

Zařízení se nyní stará asi o 25 pacientů, dalších deset má v ambulantní péči. Působí v celém Moravskoslezském kraji. Má kolem třiceti zaměstnanců zdravotníky, sociální službu i fyzioterapeuty. „Ti jsou důležití, aby pacienti věděli, že se s nimi pořád něco dělá. Měli jsme třeba jednadvacetiletého kluka s karcinomem prostaty, a ten chtěl do poslední chvíle chodit. Naplánoval si, že vyjde ještě z domu, přičemž sejde schody. Fyzioterapeut s ním kvůli tomu pracoval prakticky až do jeho smrti," přibližuje jeden z příběhů Marie Ryšková.

Říká, že dělají radostnou práci na smutném poli. „Lidé by umírali třeba osamoceni v nemocnici, a takto mohou být až do konce se svou rodinou. Navíc nemocnice primárně slouží k léčení lidí, ne k tomu, aby tam lidé umírali," uzavírá Marie Ryšková.

Služba mobilního hospice Strom života je zdarma. Zařízení je závislé na příspěvcích a darech. Nově mu mohou pomoci návštěvníci obchůdku v přízemí, který nabízí mnoho pěkných věcí, vyrobených převážně neziskovými organizacemi. Výtěžek z prodeje těchto věcí Strom použije na svou činnost.

Více o Klubu dětí Stromeček v úterním vydání týdeníku Region Nový Jičín.