O místním hradě by mohli vyprávět dlouhé hodiny. Historické předměty, včetně krásné makety hradu, jsou vystaveny v jednom z nejstarších kamenných domů v obci přímo na náměstí.

Jak jste došli k tomu, že jste ve vesnici zřídili muzeum?

Rudolf Polzer ml. (dále RP): S manželkou se o historii zajímáme a k těmto předmětům máme vztah. Provozovali jsme galerii Rubín, která byla ve smuteční síni u hřbitova. Poté jsme koupili tento domek a založili sociální družstvo Jiřinka, ale táhlo nás to více a více k historii, takže nakonec vznikl nápad zřídit takové malé vesnické muzeum.

Můžete přiblížit, jak vzniklo sociální družstvo Jiřinka?

RP: Sociální družstvo Jiřinka vzniklo tak, že jsme byli v roce 2007 oba dva vedeni na úřadu práce, a protože máme oba zdravotní postižení, tak jsme neměli šanci na pracovní uplatnění. Tenkrát běžel na pracovním úřadě projekt Sociální podnik, sociální družstvo a byl jsem na to tenkrát přizván. Hned na prvním sezení mě tato záležitost zaujala, a tak jsem domluvil, že by tam chodila i manželka. A začali jsme jezdit na školení, jehož produktem bylo poté vytvoření tohoto sociálního družstva. Jsme pravděpodobně jediné sociální družstvo v republice se zaměřením na cestovní ruch a kulturu.

Kolik máte členů?

RP: Je nás pět zakládajících členů, ale úzce spolupracujeme i s členy občanského sdružení Starojická historická společnost, která se, spolu s Obecním úřadem Starý Jičín, aktivně účastní údržby a záchrany hradu.

Máte tady krásnou maketu hradu, jak vypadal na počátku 17. století. Byl něčím výjimečný?

RP: Říká se o něm, že byl v té době snad nejpěknějším strážným hradem při kupecké jantarové stezce, která Starým Jičínem procházela. Dneska je z hradu v podstatě zřícenina, probíhá konzervace zdiva a do původní podoby je zrekonstruována jen vstupní věžička hradu. Zajímavostí také je, že žerotínský palác měl vrchol věže zdobený podobně jako tady věž kostela svatého Václava.

Jana Polzerová (dále JP): Měl i sociální zařízení, a to v té době patřilo mezi unikum a moderní výstřelky tehdejších hradů.

Jak vidíte budoucnost starojické zříceniny?

RP: Do původní podoby už hrad vrátit nepůjde, ale snahou obecního úřadu, a my ji podporujeme, je konzervace hradního zdiva. Letos by se měl dokončit jihozápadní trakt a zeď, která se nachází nad hradním příkopem. Tam budou také probíhat výkopové práce na sběr kamenů pro řemeslníky, kteří někdy v září nebo v říjnu nastoupí na konzervaci zdiva.

A co byste si přáli, aby se na hradě ještě podařilo?

RP: Je zpracovaný také projekt na dostavbu přihrádku, kde byla zbrojnice. Ten by se snad dal využít, a budou-li na to finance, mohl by se tento plán realizovat a nacházelo by se zde technické zázemí pro nadšence a fandy, kteří by se podíleli na údržbě hradu.

Co všechno uvidí návštěvníci ve vašem muzeu?

RP: Máme zde předměty denní potřeby z dob našich babiček a prababiček, které se používaly v domácnostech a také k řemeslům, máme zde vystavené repliky zbraní, které se tenkrát používaly. Výstavu máme interaktivní, lidé si mohou řadu věcí vyzkoušet. Mohou si zastřílet třeba z kuše na terč divočáka. Mohou si také vyzkoušet, jak se dříve pomocí dvou mlýnských kamenů drtilo obilí. Máme i tematické výstavy, v současné době jsou tu prezentovány šlechtické erby Zemí koruny české, malované na dřevo.

JP: Střední generaci nejvíce osloví ty předměty, které sami znají, ti starší zase ukazují svým vnoučatům, co dříve bylo a jak se co dělalo. Máme tu dřevěné dětské zbraně, také perníčky si zde mohou návštěvníci koupit, máme tady rukodělné výrobky, jako třeba drobnou keramiku. Lidé si tady mohou odpočinout, dát si kafe.

Jak vůbec nejrůznější předměty získáváte a kolik jich máte?

RP: Spoustu artefaktů máme ještě na půdě, ať už jsou to sýpky a další předměty, ale to už bychom rádi vystavili v podkroví, kde by byl takový trámový sál.

JP: Návštěvníci nám některé věci sami darují, protože tady to přijde k užitku. No, a když něco vidíme, tak to koupíme.

K tomuto kraji máte asi silný vztah…

RP: Já osobně jsem rodák ze Starého Jičína. Narodil jsem se tady, potom jsem nějakou dobu žil v Novém Jičíně, a manželka je z jižní Moravy. Můžu říct, že se rád kochám okolní přírodou, protože Starojický kopec je taková dominanta Moravské brány, a když je dobrá viditelnost, tak si rád vyjdu na hrad a z toho nejvyššího vrcholu se dívám do celého údolí. Někdy jsou vidět i Jeseníky.

JP: Mě taky baví historie, takže jsme našli společného koníčka.

Kdy mohou vaše muzeum ve dvorku turisté navštívit?

RP: V současné době nás mohou návštěvníci navštívit o víkendech a svátcích, a to v době od 10.00 do 17.00 hodin, ale když je pěkné počasí, tak samozřejmě protahujeme dobu podle zájmu návštěvníků anebo kdykoliv po telefonické domluvě. Také je možné si u nás objednat prohlídku s průvodcem, a to jak vycházku na starojický hrad, tak po pamětihodnostech Starého Jičína a poutních místech, nebo také zhlédnutí hrobní kaple posledního majitele hradu, která se nachází za kostelem svatého Václava.

JP: Děláme i divadelní představení pro děti, která máme zaměřená na tradice, zvyky a řemesla. V červnu nás čeká několik výletů mateřských škol, které nás přijedou navštívit, a těm také v kostce ukážeme naše maličké muzeum. Ukážeme jim samozřejmě zbraně, na to jsou natěšené, a pak je vezmeme na hrad a při cestě jim nabídneme dvě soutěže s vyprávěním pověstí. Na hradě pak najdou poklad, a čeká je tedy také odměna.