Provozovatelé koupališť a aquaparků jsou nadšeni, a pokud se srpen nijak extrémně nepokazí, a zatím to tak nevypadá, letošní tržby jim vykouzlí úsměv na rtech.

Stejnou spokojenost mohou hlásit i restauratéři, kteří mají jako součásti svých podniků zahrádky, a v neposlední řadě si mnou ruce také pivovary, neboť hasit žízeň pěnivým mokem je u nás ve vedrech jaksi více než jen povinností. Ne všem však přináší takové léto stejné nadšení. Jsou to zemědělci, pro které najít v tuzemsku meteorologické podmínky, aniž by naříkali, je z mého pohledu takřka nemožné. Buď je sucho, nebo příliš deštivo. Buď je příliš malá úroda, tudíž toho nemají moc co na prodej, nebo je naopak tak bohatá, že musejí své zboží v důsledku velké konkurence nabízet pod cenou.

Každá taková „katastrofa", jak lze v médiích zaznamenat, je pro dotyčného zemědělce vždy likvidační, přitom takhle naříká už dvacet let a stále se mu vyplatí milionové investice do traktorů či kombajnů. Zemědělci jsou zajímavá a v jednom velice privilegovaná „kasta" mezi živnostníky. Evropská unie do nich pumpuje v dotacích miliardy korun ročně a mnohdy jsou peníze adresované lidem, kteří sami mají miliardy. Přitom kdo zaplatí právě provozovateli koupaliště nebo lyžařského vleku ztrátu v důsledku špatného počasí? Ano, celodenní čvachtání v bazéně ani odpolední brázdění svahu na lyžích mě nenakrmí, ale to v dnešní době ani české zemědělství.