Dostat se k Přívesnickému táboru na pasece, jak nazvaly svůj tábor Iveta Machulová a Martina Eliášová, je poměrně snadné. Pokud se ho ale zájemci podaří najít. Člověk musí uhnout ze silnice na Bystrém, v části Trojanovice, a jet po úzké štěrkové cestě až k potoku Bystré. Dál už vede cesta jen po lávce přes potok.

Vydávám se proto na druhý břeh potoka a po pár krocích se přede mnou rozprostře paseka ukrytá uprostřed stromů, s chatkou a dalším stavením. Místo zpěvu různých ptáků je ale slyšet hlavně švitoření dětí. Těch je tady dvanáct, osm holek a čtyři kluci ve věku od tří a půl do sedmi let. Právě si pochutnávají na borůvkovém koktejlu, což by asi poznal každý podle modrých jazyků a „vousů" kolem rtů. Ty, co dopili, si bere do parády Iveta Machulová, která všem utírá pusy.

Děti na táboře v Trojanovicích a borůvkový koktejl.

V jednu chvíli se zdá, že je její snaha zbytečná, to když se ozve ze dvou úst: „Já chci ještě koktejl". Přání je vyhověno, očista se opakuje a může se vyrazit. „Půjdeme k rybníku. Je tam rákosí a bývají tam černí čápi. Snad tam dojdeme," rozhlédne se po malých tábornících Martina Eliášová.

Po chvilce se dozvídám, že děti jsou na táboře od pondělka do pátku, každý den od osmi ráno do pěti hodin odpoledne. „Pondělí bylo seznamovací. Úterý věnujeme lesní tematice, povídáme si o tom, co je příroda, sbíráme různé věci, které najdeme," říká Martina Eliášová a dodává, že pojmenují všechny kytičky, stromy i motýlky. Na „exponáty" má každý svou krabičku. Náš hovor přerušuje malá Eliška. „Já jsem chytila motýla, babočku admirála," chválí se Eliška. Martina Eliášová doplňuje, že motýlka poznali podle knížky a pak jej pustili.

Na závěr bude slavnost

Středa patří spíše domácímu hospodaření, kdy se děti dozvídají o tom, co vše se dá pěstovat. „Ve čtvrtek budeme hrát hru Pohádková cesta. Na trase budou zastavení u pohádkových bytostí, kde budou děti plnit úkoly. Nakonec najdou poklad," přibližuje Martina Eliášová náplň předposledního dne.

„Poslední den budeme věnovat přípravám na závěrečnou slavnost, ta bude odpoleden s táborákem a s rodiči," doplňuje Iveta Machulová, která v kouzelném místě přírody provozuje v určitém období roku také takzvanou Lesní školku.

Dozvídám se, že děti mají, jako na každém pořádném táboře, i polední klid. „Po obědě si čteme pohádku. Kdo chce, může si zdřímnout. Včera už to dokonce vypadalo, že ti dva nejmenší usnou, ale při pohádce se probrali a docela řádili," usmívá se Martina Eliášová.

Více už se o přívesnickém táboře asi nedovím. Některé děti míří do nedalekého teepee, jiné už shromažďuje Iveta Machulová před chatou. Za chvilku totiž vyrážejí po lesních pěšinách vstříc novým objevům, a možná i dobrodružství.