Pozemky zatopené kalnou vodou, zničené domy i strhané obličeje jejich obyvatel, to byly ústřední motta všech fotografií, které návštěvníkům v pátek 11. prosince představil starosta Nového Jičína Ivan Týle a koordinátor Vítězslav Vurst. Přestože účast na otevření této výstavy nebyla nijak zvlášť velká, většina přítomných jen těžko skrývala dojetí a emoce, které v nich vystavené snímky vyvolaly.

„Musím říct, že jsem se neubránil emotivním pocitům, protože mi při pohledu na tyto záběry, skutečně proběhlo před očima prvních sedmdesát dva hodin, které začaly v podvečer dvacátého čtvrtého června. Dny, kdy ničivá vlna prošla oblastmi Bludovic a Žiliny a my jsme do těch strašlivě poničených míst přišli,“ vzpomněl hned v úvodu starosta Týle.

Opravdoví lidé na autentických fotografiích

Vystavené fotografie ovšem nedokumentovaly pouze dění ve zmíněných Bludovicích a Žilině. Na záběrech měli návštěvníci možnost vidět zatopené ulice a strhnutý most v Novém Jičíně, hrůzy, které voda napáchala v Kuníně a jedna část výstavy byla také věnována Jesenicku. Ze snímků profesionálních i amatérských fotografů hleděli unavení, špinaví a strhaní lidé, kteří mnohdy v pár okamžicích přišli o veškerý majetek i střechu nad hlavou.

„Na těch fotografiích, které vidíte, to jsou skutečné obličeje. Já jsem je pojmenoval, protože když je lidský příběh konkrétní, protože pak má mnohem větší význam,“ přiblížil svou hlavní myšlenku fotograf Radek Burda a dodal, že se mu na této výstavě lidí líbí i fotografie amatérské. „Jsou to záběry lidí, kteří s profesionální fotografií nemají nic společného. Prostě mají mobilní telefony nebo kompaktní fotoaparáty a fotili proto, že si chtějí své momentální zážitky znova připomínat nebo je zprostředkovat někomu známému,“ řekl.

Pomocnou ruku podali nezištně

Přesto, že nálada ve vstupních prostorách novojičínské radnice byla místy až mrazivá, slova jako naděje a nezištná pomoc se zde skloňovaly ve všech pádech.

„Povodně ukázaly, že všichni lidé, kteří se nějakým způsobem zapojili a podali pomocnou ruku těm, kteří to potřebovali, jsou lidé ryzí. Říká se, že naše společnost je špatná, zhýralá, zkorumpovaná a zdevastovaná, ale tyhle okamžiky, kdy bylo potřeba aby člověk člověku pomohl, aby mu v podstatě podal pomocnou ruku naprosto nezištně a kolikrát skoro na úkor sebeobětování, ukázaly, že to není pravda,“ uvedl Týle.

K jeho myšlence se přidal také koordinátor Vurst. „Já věřím v to, že lidé jsou v jádru pořád stejně dobří. Myslím si, že když mladí lidé mohou něco dobrého udělat tak to udělají. Vždycky se jich najde dost a tyhle záplavy to dokázaly. Já prostě neztrácím naději v mladou generaci,“ dodal v závěru Vurst.