Návštěvní místnost okresního policejního ředitelství byla téměř pořád plná, mezi těmi, kdo přišli, byli i zranění. „Strašně dlouho to trvá, jestli nám tam nedáte lehátko nebo nás nevezmete hned, tak mi tam paní lehne,“ dožadoval se muž středního věku na recepci. Tomšík se mu omluvil a se svolením ostatních pak dvojici vzal přednostně. „Nezlobte se, ale v té místnosti nemůžeme vyřizovat více jak jednoho cestujícího. A někdy je těch věcí hodně,“ vysvětloval Tomšík.

Pro věci přítele si přijela osmnáctiletá Adéla Kalová. V tašce, kterou nesl její otec, byly osobní věci, peněženka, doklady. „Předání bylo úplně bez problémů. Stačila plná moc,“ pochvaloval si muž. Přítel Adély byl týden u ní v Ostravě a v pátek se vydal domů do Pardubic. „Říkal, že slyšeli nějakou ránu a někteří ve vlaku se smáli, co se děje a za pár vteřin následovala druhá rána a všechny je to odhodilo na opačnou stranu. On byl v tom prvním vagonu, který se převrátil na bok. Po nárazu se snažil dostat hlavně ven. Věci mu tam zůstaly. „Teď už je v pořádku, má jen nějaké oděrky od skla a od plechu,“ dodala dívka.

Pro věci svého osmnáctiletého syna Jakuba přijela i Marie Anderlová. „Botu a tričko mu asi rozstřihli v nemocnici, ale jinak všechno ostatní, peníze, doklady i věci, co potřebuje do školy, tam jsou,“ řekla s uspokojením a dodala, že syn má pohmožděné obratle, vykloubené rameno a různé oděrky. Jel z Vítkova na koncert Iron Maiden. „Líčil to jako strašný náraz a leknutí. Život mu asi zachránilo to, že vyletěl oknem. Jsem ráda, že žije. To je pro mě důležité,“ uzavřela žena.