„Někdy v říjnu mi přišel dopis z Japonska. Bylo to od jednoho mladého Japonce, se kterým jsme si vyměnili vizitky. Už mi napsal asi tři dopisy, poslal mi také japonské hůlky, tácek a nějaké obrázky o městě. I když je to tak mladý kluk a zřejmě ani nevěděl, komu vlastně píše, protože jsem o dost starší než on, tak jsem mu odepsal. Japonsko je totiž taková moje zájmová země,“ řekl Kryštof Hyvnar, zástupce vůdce střediska Junáku Kopřivnice.

S podobným zájmem ze strany zahraničí se setkal také Tadeáš Holub ze střediska. „Nedávno mi poslala jedna Belgičanka přání k Vánocům,“ podotkl Holub. „Píše jak jsou všichni nadšeni za světový mír,“ dodal s tím, že větší přátelství prý navázala další dívka ze skauta. „Píše si s Američany a Švýcary,“ prozradil. Podle Hyvnara, i přestože si vyměnili spoustu vizitek a navázali v Anglii hodně přátelství, vydržel každému z nich tak jeden kontakt. A i tak jsou prý spíše úspěšnější navázané kontakty s novými přáteli z České republiky.

Paradoxně dopomohlo světové setkání skautů k tomu, aby se mezi sebou poznali skauti z Kopřivnice, kteří o sobě jinak ani nevěděli. „Třeba Tadeáše jsem poznal až na Jamboree. Jsme oba kopřivničtí skauti, Tadeáš je z jiného oddílu, ale já jsem ho neznal. V Kopřivnici fungují dvě skautské klubovny, které jsou sice pod stejným střediskem, ale na různých místech, a on je odtamtud. Nemůžu znát všechny děcka nazpaměť a spoustu jsem jich tak poznal až tam,“ nastínil Hyvnar počátky nových přátelství.

Kromě nových kamarádů skauti získali také řadu vzácných zkušeností. Například si uvědomili, jaké přednosti český skauting má. „Známá byla v Americe a dělala tam tábor pro skauty. Rodiče si je večer vozili domů, s tím, že je to tam nebaví. Žádné hry spolu nehráli a navíc měli notebooky. To už není skaut. U nás se díky komunismu skaut zakonzervoval, a to je dobře,“ řekl Holub. „Naše kroje, naše zvyky se podobají hodně tomu původnímu, co bylo kdysi. U nás je pořád možnost chodit do lesa, sbírat klacky, dělat oheň, sbírat hřiby. Ale v Anglii to neexistuje. Tam mají ploty, každý strom je ohraničený a spočítaný. Tam neexistuje někomu přejít přes pozemek, utábořit se,“ uzavřel Hyvnar.