Stovky lidí si odskočily od lyží a snowboardů, aby si sobotní studený den zpestřily návštěvou tradiční sochařské soutěže. „Jezdím sem skoro každý rok. Fascinuje mě, jak se prakticky z ničeho dá vytvořit umělecké dílo. Sám bych totiž nic podobného asi nesvedl. Letos se mi zatím nejvíce líbí socha Dona Quijota ve stanu,“ podělil se s názorem třiačtyřicetiletý Libor Jeřábek z Frýdku-Místku.

Uvnitř stanu vznikaly výtvarníkům pod rukama sochy nejrůznějších tvarů i názvů. Zájemci tak mohli vidět například motýla, golemku nebo sochu symbolizující nekonečno. Její autorka se soutěže účastní už počtvrté. „Letos jsem chtěla reagovat na zprávy o konci světa. Socha má ukazovat, že něco končí, ale taky něco začíná. Záleží jen na lidech a úhlu pohledu, co si z toho vezmou,“ uvedla sochařka Alena Teimerová.

Čtrnáctého ročníku se účastnilo jednatřicet lidí. „Jsou tu sochaři z České republiky, Slovenska, Polska a jeden z Bulharska. Ten v současné době ale žije v Praze,“ uvedl organizátor Miroslav Hrabal.

Sochaři dohromady na zasněženém svahu Pusteven vytvořili jedenáct soch. Z toho bylo osm ledových a tři sněhové. „Vítěze vyhodnotí čtyřčlenná komise. Bude se skládat z odborníků. Jedním z porotců je například sochař Pavel Drda z Bystřičky,“ přiblížil Hrabal.

Příští víkend přibude dalších šest sněhových soch. Tentokrát však ne z rukou profesionálů, ale od dětí ze základních škol. „Rozeslali jsme pozvánky do školy po celé Moravě, ale přijet mohly školy prakticky z celé České republiky. Účast nám potvrdila například ZUŠka z Rožnova pod Radhoštěm nebo také Valašského Meziříčí,“ prozradila organizátorka Dagmar Hrabalová.

Kromě shlédnutí samotných soch se návštěvníci mohli pobavit u doprovodného programu. Na podiu se představili hudební i taneční skupiny. Hlad lidé mohli zasytit u všudypřítomných stánků s občerstvením.

Sochy zde budou k vidění ještě další týden, pak budou odstraněny.