Krátká vzpomínka Otto Gränzera, jenž se svou rodinou opustil rodný Zauchtel, nyní Suchdol nad Odrou, a našel svůj nový domov v Bělotíně, přinesla světlo do osudu jedné ze sovětských posádek 565. bitevního leteckého pluku 224. bitevní letecké divize 8. letecké armády. Původní sovětské archivní materiály umisťovaly havarovaný letoun Il–2 na území Suchdolu nad Odrou. Tamější pamětníci však o takové události nic nevědí. Jako blesk z čistého nebe přišla zpráva od zemědělce, který na poli mezi Bělotínem a místní částí Lučice našel nábojnici z palubního kanonu. Na základě této nábojnice a svědectví německého občana bylo dohledáno 12. září tohoto roku přesné místo havárie. Ještě ten den odhalila průzkumná sonda trosky hledaného Šturmoviku.

Letoun havaroval na jaře 5. května 1945 po zásahu německým protiletadlovým kanonem Flak. Posádku letadla tvořil s největší pravděpodobností třiadvacetiletý pilot Nikolaj Jakovlevič Motorin a radista a zadní střelec v jedné osobě Vazgen Abgarovič Gukosjan, narozený roku 1918. V sovětských materiálech byla uvedena poznámka „nevrátili se z bojového úkolu“. Právě po těchto vojácích a jejich stroji pátrali po deset let členové Klubu přátel Suchdolu nad Odrou, sekce vojenské historie. Ti za pomoci dalších organizací, jako bylo Muzeum městyse Suchdol nad Odrou, Letecký historický spolek Vyškov i Policie ČR, vyzvedli 24. října motor s dalšími částmi letadla ze země, kde odpočíval v tichosti skoro pětašedesát let.

Více k nálezu letadla se dočtete ZDE.

Nálezy byly nad očekávání historiků. Pod povrchem pouhých čtyřiceti centimetrů ornice se nacházely duralové úlomky i větší plechy, části nosníků, pancéřování kabiny, tlaková láhev, jedna z hlavních podvozkových noh i jeden z vrtulových listů a nevystřílená munice. Největší nález však historiky čekal za pancéřovanou dělící příčkou. Zde byly nalezeny ohořelé úlomky kostí, osobní zbraň Tokarev TT-33, signální pistole a tabatěrka německé výroby. „Sověti nebyli až tak vystrojení, museli se proto dovybavit výstrojí jiných. Byla to běžná věc. Když jsme našli na Kletné ruského vojáka, měl u sebe všechno německé výroby, od krému na boty přes holení,“ dodal Petr Bartošík ze sekce suchdolské vojenské historie, jenž se sám vyzdvihnutí účastnil. Kromě dalších osobních drobností se našlo také vyznamenání, které měl pilot pravděpodobně připevněno na pravé straně uniformy. Byl to Řád Rudé hvězdy s dochovaným číslem. Právě toto očíslované vojenské vyznamenání je významným vodítkem k přesné identifikaci letce.

Historici sice mají opodstatněné podezření, že se jedná právě o Motorina a Gukosjana, kteří seděli v letadle, poslední slovo by však měla mít až ruská ambasáda a antropologické ohledání ostatků. Až poté, pokud nastane mezi údaji shoda, vydají instituce stanovisko, že se jedná právě o tuto posádku. V součanosti také probíhají jednání o pietním uložení nalezených ostatků. Místo události a osudy sovětských vojáků by pak měl připomínat malý pomníček. Suchdolským historikům se podařilo zjistit, že nadporučík Motorin byl posmrtně dekorován Zlatou hvězdou hrdiny SSSR.