Stíhač Jaroslav Hlaďo byl dítětem štěstěny
Nový Jičín /HISTORIE/ - Generálmajor Jaroslav Hlaďo byl posledním velitelem československého stíhacího křídla RAF ve Velké Británii. Ze všech našich letců měl nalétáno nejvíce operačních hodin nad územím nepřítele.
Boleslav Navrátil
Diskutovat (0) 28.1.2012 8:00
Narodil se 8. května 1913 v Novém Jičíně. Otec byl školníkem v české menšinové škole a matka učitelkou mateřské školy. Byli to vlastenci. Mladý Jaroslav se dobře učil a v roce 1931 na místním gymnáziu maturoval.
Hned poté se přihlásil do armády a absolvoval školu pro důstojníky pěchoty v Opavě.
Létání jako osud
Jenže ho to přitahovalo už od jinošství k letectví. Absolvoval proto vojenskou akademii v Hranicích na Moravě a v Prostějově. V polovině roku 1934 byl slavnostně vyřazen jako poručík letectva. Po intenzivním výcviku přešel v roce 1936 do leteckého pluku v Hradci Králové.
O rok později se poručík Hlaďo zúčastnil mezinárodních leteckých závodů ve švýcarském Curychu, kde Němci poprvé představili nový typ stíhačky Messerschmitt Bf 109. Přesto Jaroslav Hlaďo v jedné disciplíně (alpský let) československým letadlem Avia B 534 německou stíhačku překonal a zvítězil. Celkově skončil Hlaďo na druhém místě.
V akrobatických disciplínách byli skvělí také piloti poručík František Novák, četař František Peřina a rotmistr Jaroslav Šnobl. Po návratu ze Švýcarska byli Hlaďo a Novák povýšeni na nadporučíky. Hlaďo se pak stal mimořádným velitelem 42. stíhacího pluku v Hradci.
V té době měl nalétáno neuvěřitelných 1520 letových hodin.
Cesta do Anglie
Zanedlouho však přišel Mnichov, Jaroslav Hlaďo byl demobilizován a nastoupil jako zalétávací pilot pobočky Avia v Kunovicích. Současně se ale zapojil do odboje a spolupracoval s důstojníky Obrany národa. V roce 1940 byl varován, že je mu gestapo na stopě. Vzlétl se stíhačkou B 534 a zamířil do tehdejšího Sovětského svazu. Benzin mu došel u města Stanislawów (dnes Ivano-Frankovsk). Skončil ve vězení.
Teprve po čtyřech měsících ho propustili a internovali se skupinou plukovníka Ludvíka Svobody. Po přepadení Sovětského svazu vznikla československá jednotka v SSSR, Hlaďo pak na jaře 1942 odchází do Velké Británie, kde bylo zapotřebí velkého množství vycvičených pilotů. Znovu prodělal výcvik a v roce 1943 absolvoval svůj první operační turnus, bojoval nad západní Evropou postupně v řadě britských perutí.
Po skončení turnusu, v němž nalétal 205 operačních hodin, sloužil jako inspektor československého letectva ve Velké Británii. Současně mu byla přiznána hodnost Sqadron leader, tedy štábního kapitána letectva. Později povýšil na majora.
Skvělý velitel
V dubnu 1944 se vrátil do aktivní bojové služby a stal se velitelem 314. československé stíhací perutě. Jednotka se intenzivně připravovala na invazi do Francie, ve výzbroji měla stíhačky Spitfire Mk.IXc. V polovině listopadu 1944 byl Jaroslav Hlaďo jmenován velitelem čs. stíhacího křídla, do kterého patřily perutě 310., 312. a 313. Získal hodnost Wing Commander.
Uskutečnil 281 letů nad nepřátelským územím, což představovalo 474 letových hodin. Získal velké množství vyznamenání českých, sovětských, francouzských, v Británii pak DGC, DSO a OBE. V čele svých pilotů přeletěl v roce 1945 na stíhačce Spitfire do osvobozené Prahy.
Jaroslav Hlaďo jako jediný ze západních letců mohl setrvat po roce 1948 ve vojenských funkcích, i když s řadou omezení. I tady se ho drželo štěstí. Obrovské čistky po únoru 1948 totiž přestál jen proto, že smrtelně onemocněl. V roce 1950 se ovšem do velitelské funkce vrátit nemohl, dostal zákaz létání a působil ve Vojenské akademii v Praze.
Později vedl výcvik zahraničních pilotů na stíhačkách MiG 15. Organizoval také letecký výcvik v afrických zemích, kam tehdejší Československo vyváželo stíhací letouny Delfín L-29. Byl vybrán také pro svou znalost několika světových jazyků. Později byl z Afriky odvolán a odešel z činné vojenské služby.
Zemřel 21. ledna 1990.
6°C
10°C
