V Bílovci byl střelecký spolek založen v roce 1793. Střelci měli značný význam ve společenském životě. Střelec byl přijat do spolku zapsáním do matriční knihy. Zápisné činilo 36 krejcarů.

Střelecká společnost se skládala z činných členů (aktivní střelci) a čestných střelců. V Bílovci byl v roce 1904 protektorem střeleckého spolku arcivévoda Reiner Ferdinand Habsbursko-Lotrinský (11. ledna 1827, Milán - 27. ledna 1913, Vídeň). V letech 1861-1865 ministerský předseda Rakouska), čestnými prezidenty byli: Josef hrabě Thun-Hohenstein, hrabě Jindřich Lahrisch Moennich a jeho excelence baron Zdenko Sedlnitzký majitel zámku a panství Bílovec.

Na střelnici se pěstovaly také jiné zábavy, leckomu milejší než střelba. Jako kdysi na rytířské turnaje chodívaly vznešené dámy, tak na střeleckých turnajích se kolem závodníků tísnily davy žen. Mnozí střelci nevypili ani skleničku vína, aby se jim nedostala krev do varu a měli pevnou ruku, zato mnozí měli ruku pevnou až po vyprázdnění několika lahví silného vína.

Každé slavnostní střelbě předcházelo písemné pozvání obsahující nejprve pozdravnou formuli, hodnotu cen, termín počátku slavnosti, výši vkladu střelce, počet výstřelů, dálku střelby, pokuty atd.

Střelecký spolek.

Aby magistrát města Bílovce zvýšil příjmy a kryl výdaje ze slavností, byly vyhlašovány různé loterie. Ceny losů nebyly vysoké, takže každý mohl zkusit štěstí. Střelci dostávali většinou poháry a jiné věcné ceny. Nejlepší střelec dostal věnec, ke kterému byl upevněn pytlík s dukáty.

Starou zvyklostí bylo, že král střelců dával namalovat terč, který věnoval střeleckému spolku. Tato královská pocta trvala přesně rok. Získat titul krále střelců se snažili příslušníci všech tříd od řemeslníků až po statkáře. Králem střelců se mohl stát každý.

Střelecké slavnosti byly v Bílovci velmi oblíbené a konaly se každoročně. Když nastal den slavností „hrnuli se na střelnici mladí i staří aby střelbě přihlíželi."

Před samotnou slavností se střelci shromáždili v hostinci, byli mezi nimi lidé všemožných profesí řemeslníci, dělníci, myslivci, faráři, ale i statkáři a továrníci. Všichni seděli u kulatého stolu, pili a vyprávěli veselé historky ze střelnic. Někteří se zdrželi bujarého pití, ale jiní pili víno a pivo jako o závod.

Střelnice

Bílovecká střelnice byla velice vkusně zařízená. Na stěnách visely malované terče a obrazy, podél stěn byly vyřezávané lavice. V zadní části budovy byla jednotlivá střelecká stanoviště. Každý střelec měl pro sebe stoleček, na který vyložil své střelecké náčiní. V jednom z výklenků nabízel lahůdkář lihové nápoje, studená a teplá jídla.

U jednoho stolku sedával zapisovatel a slavnostně zaznamenával každou ránu. Celá velkolepá slavnost byla zahajována výstřelem z moždíře.Úpadek střeleckých spolků začal se zaváděním tzv. zadovek.Tehdy ztrácejí střelecké společnosti lidový ráz.

Pracující člověk si nemohl koupit velmi drahou terčovou kulovnici a jeho starý osvědčený „štuc" se již nemohl měřit s novou malorážkou.

Eduard Valeš