Pohostinnost a srdečnost byly průvodním znakem návštěvy studentů z Novojičínska v oblasti Banátu, kde žije i řada Čechů. Přivítání na jednom z míst prý dokonce připomínalo uvítací scénu z Troškova filmu o ¨slunci a seně.

Hana Kolářová z příborského gymnázia měla možnost poznat život české rodiny v rumunské vesnici blíže. „No, nebylo to nic moc. Chodilo se na suchý záchod a teplou vodu měli, až když zatopili pod bojlerem dřevem,“ řekla a dodala, že její hostitelé ale byli hodně příjemní. Česká vesnice Eibenthal působila na naše studenty hodně zajímavě. „Byli tam jenom starší obyvatelé a děti. Ostatní byli v práci. Ale měli tam v perfektním stavu cesty, které prý platila česká vláda,“ sdělil novojičínský gymnazista Marek Pavlík.

Jeho kolega Daniel Florea upozornil, že kdo by považoval Rumunsko za hodně zaostalé, mýlil by se. „V základní škole měli počítače, splachovací záchody, tekla tam normálně voda, což prý ještě nedávno nebylo,“ podotknul a dodal, že tam dokonce dostavují tělocvičnu. Ale dá se prý očekávat, že než ji dostaví, tak už ve vesnici prakticky nebudou žádné děti. V základní škole asi čtyřapůltisícového městečka Dudesti měli dokonce počítačovou učebnu. „Ve škole byla plastová okna, bylo to hodně podobné jako u nás,“ poznamenal Pavel Reissmann z příborského gymnázia.

Jedno z větších měst, které studenti navštívili, bylo Sannicolau Mare. Tamní místostarosta studentům vyprávěl, že má čtrnáct tisíc obyvatel a dvacet pracovních míst. „Místostarosta říkal, jak to tam hlavně kulturně rozvíjejí, že tam mají festivaly a podobně. Hodně to tam vychvaloval,“ uvedl Florea, pro něj i pro ostatní byla trochu zklamáním návštěva Temešváru: „Čekali jsme od toho více. Bylo tam několik památek, ale že by byly nějaké extra, to se nedá říci. Prospekt, který jsme dostali od jejich komisařky přes angličtinu, se zmiňoval jenom o zahradách,“ přiblížil Reissmann. Na jednom se studenti shodli. Na kráse přírody, kvůli které by se tam někteří rádi vrátili.