DOMY S HISTORIÍ

Příběh začíná, jak jinak, jeho založením. Do města se stahovali řemeslníci, mezi nimiž převažovali soukeníci a pláteníci. Podle dochovaných pramenů se fulnecká plátna vyvážela do celé Evropy. Na konci 18. století se dokonce objevovala na trzích ve Vídni, v Uhrách, na Slovensku nebo také v Itálii. Soukenictví tehdy stálo na vrcholu své produkce.

A mělo být ještě lépe. Století devatenácté se totiž neslo v duchu průmyslové revoluce, která jako horečka zachvátila celou Evropu. Nejinak tomu bylo i ve Fulneku. V té době vzniklo ve městě sedm textilních továren a svou cestu si sem našli i zkušení podnikatelé, jako například nejvýznamnější z nich belgický průmyslník Jean-Francois Regnier, jemuž se údajně říkalo „orel průmyslové revoluce".

Do Fulneku přišel Regnier v první polovině 19. století a v roce 1840 zde vybudoval rozlehlou strojírnu. Kromě toho zde založil také továrnu na sukna, která fungovala zhruba deset let, a také parní mlýn s pekárnou. Plíživým, ale jistým krokem se však blížila ekonomická krize, jež Regniera vyhnala z Fulneku, a vůbec severovýchodní Moravy, do uherského Köszögu, kde se zaměřil na potravinářství. Původní továrny svěřil do péče svým bratrům, ti však neměli tolik obchodního talentu, a roku 1870 bylo fungování Regnierovy pobočky ukončeno.

Tovární haly ale nebyly opuštěné dlouho. Už o pět let později zde zahájil textilní výrobu Friedrich Pollak a postupně fabriku zvětšoval o další haly. Tak to šlo až do začátku druhé světové války, kdy byl podnik v rámci arizace zabaven Němci a Peter Hückel v něm začal s výrobou leteckých součástek pro Luftwaffe.

Textilní historii Fulneku dokládá rozlehlá továrna.

Když válka skončila, nastoupily ve Fulneku nové firmy, jež chtěly pokračovat v textilní výrobě. Po roce 1945 to byly národní podniky Karnola a Lodena. Dnes však areálu všichni obyvatelé Fulneku říkají prostě Retex, protože jej v roce 1964 převzala firma Retex Ivančice. Po ní tady byla firma Ivacar Ivančice a v současné době sídlí v budovách několik firem rozličného zaměření. V roce 2009 byly některé haly areálu prohlášeny za kulturní památku.