Zamalovat nehezká místa na stěnách, přilepit chybějící linoleum, vyčistit lavice a parapety od nevzhledných kreseb. To vše byly práce, jimiž žáci osmého ročníku Základní školy Dr. M. Horákové v Kopřivnici zahájili letošní školní rok.

Zatímco ve většině tříd započala škola vyprávěním zážitků a historek z prázdnin, školením či linkováním sešitů, žáci osmého ročníku kopřivnické základky měli zcela jinou zábavu. V době, kdy jejich spolužáci vypisovali do žákovských knížek jména vyučujících, oni stěhovali, malovali a opravovali třídu, která se stala jejich kmenovou. „Po přestěhování, ke kterému jsme přistoupili z praktického důvodu, protože já na tomto patře mám kabinet, jsem společně se svou osmičkou dostal místnost, kterou před prázdninami opustili deváťáci a která podle toho také vypadala,“ vysvětlil Jiří Madecký, třídní učitel. „Protože mí žáci byli do té doby zvyklí mít třídu, nechci říct vyšperkovanou, ale upravenou o něco víc než ostatní, domluvili jsme se, že v tom budeme pokračovat,“ pokračoval pedagog.

Prvního září proto Madecký navrhnul, že prostor, ve kterém stráví další dva školní roky,společnými silami opraví. „Dokud byli šesťáky, sedmáky, považoval jsem je za děti a v podstatě jsem jim vše chystal sám,“ vysvětlil důvod zapojení žáků do prací učitel a pokračoval: „Nyní jsou ale o dva roky starší a já jsem se, potom, co jsme dostali novou třídu, která potřebovala úpravy, rozhodl že se do nich zapojí. Svou teorii o tom, že prostředí vychovává jsme tak rozšířil na filozofii, že prostředí, které si spoluvytváříme vychovává x krát více.“

Protože na práce Madecký nechtěl čerpat peníze z fondu školy, veškerý materiál zajistil sám. „Tuto školu čeká příští rok rekonstrukce a toto by pro ni podle mého byla zbytečná investice,“ uvedl pedagog a dodal: „Se žáky jsem se dohodl, že pokud jim maminky budou ochotny dát nějaké čistící prostředky, ať je přinesou, zbytek, že obstarám.“ Poté již pracem nic nebránilo a žáci se do nich s chutí pustili. „Během dopoledne upravili část zdí, místa, která byla nejokopanější a nejšpinavější, dále zde byla v docela dezolátním stavu tabule, tak jsme ji opravili, zaslepili jsem vypínání školního rozhlasu, který již léta nefungoval. Děti také doplnily chybějící kliky na oknech, utáhly šrouby, dolepily chybějící lino a vyčistily parapety, které byly popsané od fixů,“ vypočítal množství prací Madecký.

Přes prvotní překvapení se osmáci do úprav pustili s chutí. „Nápad pana učitele se nám zalíbil a práce nás docela bavily,“ uvedl Karolína. S ní souhlasil i její spolužák Daniel. „Protože jsme chtěli, aby se nám tady lépe učilo, práce nás bavily a líbily se nám.“ S výsledkem je spokojen také sám kantor. „Při prvotní informaci, co mám v plánu, by se dalo říct, že jsem žáky trošku zaskočil,“ uvedl Madecký a s úsměvem dodal: „ Pak se to tady ale změnilo v v nádherné a spolupracující mraveniště.“