Po předchozích nezdarech začali konstruktéři pod vedením Hanse Ledwinky pracovat na novém typu automobilu S4 a S6. Motory těchto automobilů měly již rozvod OHC. Typ S4 měl výkon až 22 kW a typ S6 téměř 37 kW. S těmito motory se maximální rychlosti u vozidel typu S pohybovaly od 80 do 110 km/h. Proti předešlým typům automobilů, které opouštěly brány továrny, to byl nesporně krok kupředu.
V roce 1907 se zúčastnil Hans Ledwinka propagační jízdy do Jeseníků, kterou pořádal tehdy nově založený Moravskoslezský autoklub. Absolvováním této jízdy si pravděpodobně ověřoval funkčnost konstrukce připravovaného automobilu.
Do konce toku 1910 si zákazníci koupili jedenáct automobilů typu S. Vývoj však pokračoval dál a zaměřil se na silnější motory. Dřívější vyhláška omezující rychlost automobilů na 45 km/h a v obci na 15 km/h již patřila minulosti, a tak bylo potřeba s vyšší provozní rychlostí automobilů počítat. V neposlední řadě se již intenzivně využívaly automobily v nákladní dopravě, kde bylo výkonu také potřeba.
Typ S byl veřejností přijat poměrně kladně a vyráběl se například jako landaulet, faeton, šestimístná limuzína nebo sportovní vůz. Zcela kuriózně se jevil 18místný model zvaný Titanic.
Nejednalo se o žádné závratné série. Vyrobeno bylo ve všech variantách pouhých 77 kusů. Byly to ale automobily, které naznačily směr, kterým se automobilka vydala.