Déšť, tma a teplota pod deset stupňů. To všechno provázelo nedělní rybářské závody na rybníku v Jerlochovicích, místí části Fulneku. Místo čtyřiceti účastníků se za pruty posadilo pouhých patnáct.

Rozlohou menší vodní plocha, osázená rákosem a travinami patří mezi vyhledávané rybářské lokality již více než deset let. Tento soukromý rybník se možná nemůže pochlubit návštěvniky z jiných zemích, za to však poskytuje klidné zákoutí pro všechny nadšence, kteří holdují rybolovu. „Jezírko, které tady dříve bylo, sloužilo místním hasičům jako vodní nádrž. Já jsem to před deseti lety odkoupil a udělal z toho rybník. Je tady klid a myslím, že i výsadbou ryb můžeme směle konkurovat jiným nádržím,“ uvedl majitel nádrže Jiří Velík.

Rybářské závody pořádané vždy dvakrát do roka, jednou na jaře a poté napodzim, se podle Velíka těší velké oblibě. Hlavní problém nedělní návštěvnosti vidí v počasí. „Měli přijít i děti, ale vzhledem k tomu, že je opravdu zima a pořád prší, se vůbec nedivím, že nepřišly. Jsou tady jen skalní rybáři,“ doplnil. Závody začaly šestou hodinou ranní. Pro soutěžící připravila paní Velíková množství teplých nápojů. „Máme tady svařené víno, červené i bílé, pak kávu, čaj, v podstatě cokoli čím se rybáři mohou zahřát. Nechybí samozřejmě ani nějaký ten panáček něčeho ostřejšího,“ informovala. Nedočkaví soutěžící, kteří nevydrželi hlady až do polední přestávky, si mohli zakoupit opékaný párek. Před polednem se rozléval guláš s chlebem.

Mezi staršími rybáři, kteří si prozíravě přinesli velké slunečníky, nikoli však aby se nespálili, ale aby nezmokli, seděla skupinka mladších odchovanců. „Chodíme tady spíše o víkendu, líbí se mi tady. Naši mě už pouštějí samotného. Dříve jsem chodil s dědečkem, ale ten už umřel,“ posteskl si třináctiletý Tomáš Zelenka, nejmladší rybář na rybníku. Přišel s kamarádem, který patří taktéž do rybářské rodiny. „Já jsem se to naučil od táty a ten zase od dědečka. Teď chodím na ryby sám a dost mě to baví,“ přiznal Tomášův kamarád Michal Grygar.

Soutěžící hráli o hodnotné ceny. Sčítala se délka ryby nad dvacet centimetrů. První cenu získal rybář s nejvyšším součtem nalovených centimetrů a rybář s největší ulovenou rybou. „Ceny jsme vybírali tak, aby se hodili každému. Máme tam podběráky, pytle na pruty, nějaké klíče na opravu auta, termosku a tak dále,“ informoval Velík. Zároveň dodal, že všechny ceny financují rybáři sami. „Každý, kdo by si chtěl na tomhle rybníku zachytat, si musí koupit povolení. Dělá to stopadesát korun na celý den. A pak jsou tady peníze ze startovného a z ryb, které si rybáři chtějí odnést domů,“ uvedl majitel rybníku. O finanční zajištění nádrže nemá Velík strach. Podle něj není provozování rybníku výdělečnou činností. Výnosy tak akorát pokryjí náklady, které se vytvoří během roku. „Děláme to pro sebe, nedá se na tom nějak vydělat. Máme vlastní rybník a to je přece skvělé,“ dodal Velík.