Je sobota 4. února večer. Venku je kolem sedmnácti stupňů mrazu, ale v domě s nápisem Azylový dům v Kopřivnici je příjemně teplo. Vcházím dovnitř a současně se mnou vstupuje i postarší muž, který zamíří doprava do útrob tohoto zařízení. Mé kroky vedou doleva k jakési recepci, kde je Petr Sobek, pracovník sociální služby, s kolegyní, jež po něm právě přebírá službu.

„Tady v azylovém domě je natrvalo dvacet lidí, dalších deset je v noclehárně. A od února to kvůli velkým mrazům, po dohodě s městem, funguje jako krizové středisko. Je domluveno, že pokud teplota klesne pod více než minus deset stupňů, tak jedeme v krizovém režimu,“ vysvětluje Petr Sobek a dodává, že v krizovém středisku mají možnost ubytovat se zdarma lidé, kteří jinak žijí na ulici. „Kapacita je plná, tak jsme jim udělali nouzově přistýlky v prádelně, kde spí na matracích. Je tam teplo. Dostanou deky a mají tam i kuchyňku, kde si mohou ohřát čaj nebo polévku,“ popisuje situaci Petr Sobek a upřesňuje, že kapacita této nouzové noclehárny je deset míst.

Ubytování takzvaných bezdomovců se ale řídí přísnými pravidly. „Nesmí být pod vlivem alkoholu, nesmí přinášet alkohol. Je tady domovní řád, který musí dodržet. Pokud jej nedodrží, tak je tady nevpustíme,“ dodává Petr Sobek. Norma je stanovena na půl promile alkoholu. Pokud mají on nebo jeho kolegyně podezření, že příchozí popil trochu více, přichází na řadu alkoholtester. „Když má více, tak má smůlu. I když je třeba minus dvacet,“ poznamenává Petr Sobek.

Noclehárna v azylovém domě v Kopřivnici funguje běžně od půl sedmé večer do půl osmé ráno.

Příchozí zaplatí čtyřicet korun za noc. Někdo tady přespává téměř pravidelně, jiný třeba jen pětkrát do měsíce. V současné době je plno. „Vzhledem k tomu, jaké je počasí, je pouštíme už v šest hodin, nebo když přijdou třeba deset minut před šestou, tak už je vezmeme. A mohou tady být do osmi hodin do rána. Přicházet mohou až do desáté hodiny večer,“ pokračuje Petr Sobek a mačká elektronické otevírání dveří, aby vpustil dalšího z klientů. Hned za ním vchází mladý, slušně oblečený muž. „Co potřebujete?“ oslovuje jej důvěrně jménem kolegyně Petra Sobka. „Chtěl bych přespat,“ sděluje mladík, načež dostává pokyn, že se má jít ubytovat do prostor krizového centra, a poté ať si přijde pro polévku, rohlík a čaj. Jeho jméno redakce úmyslně neuvádí. Tito lidé netouží po publicitě, což dali jasně najevo i při žádosti o možnost fotografování přímo v nouzové noclehárně.

Zmíněný mladík, který přišel po sedmé hodině večer, byl v sobotu již sedmým, koho v krizovém centru ubytovali. „První den tady byl jeden. Pak to ale hlásili městským rozhlasem a včera jich tady bylo už šest,“ říká Petr Sobek. Ten nezastírá, že s ubytovanými bývají v azylovém domě či noclehárně dost často potíže. „Většinou jsme ale schopni vyřešit si je sami. Jinak spolupracujeme s městskou policií, když už není jiná možnost. Problémy jsou hlavně, když je teplo. Teď v těch mrazech je poměrně klid,“ uzavírá.