Pro Jerguše má tato činnost hlubší význam. „Začal jsem se seznamovat s velice pohnutými osudy lidí, bohužel lidmi téměř na konci své životní dráhy. Co člověk, to jiný osud, ale většinou velice trpký,“ řekl Jerguš, pracovník Krajského vojenského velitelství.

Nyní již jen vzpomíná také na nedávno zesnulé poslední válečné veterány zKopřivnice. „Podplukovník Alois Jalůvka po odchodu do tehdejšího Sovětského svazu „vyfasoval" tři roky pobytu na Sibiři za nelegální přechod hranic. Bojovou činnost zahájil u Sokolova, kde byl těžce zraněn. Zranění spolu s nemocí získanou na Sibiři mu nedovolilo plné nasazení, přesto jeho vítězná pouť skončila v osvobozené Praze,“ vzpomenul Jerguš. Vrácením všech svých řádů a vyznamenání protestoval Jalůvka v roce 1968 proti okupaci tou armádou, se kterou v roce 1945 osvobozoval svou vlast. „Obdobný osud měl i major Ivan Ťahur. On dostal ty obligátní tři roky, za přechod hranic ze své rodné Podkarpatské Ukrajiny, kdy se nesmířil s okupací maďarskou. Těžké zranění ho postihlo až v bojích o Štítinu. Toto zranění mu později nedovolilo zůstat v armádě a tak se usadil v Kopřivnici,“ uvedl.

Jerguš navštěvuje také například Karla Rašku zFrenštátu, Ludvíka Macháčka ze Studénky, Ivana Vaska, Vasila Coka či podplukovníka Lukáška ze Štramberka a další účastníky odboje. „Například inženýr Vatolík, paní Šmajstrlová, Květoslav Pavlík, paní Kalvodová zRybího, Jan Parma a další. Všichni mají velice pohnuté osudy,“ doplnil. „Jak jsem postupně vnímal jejich životní osudy a příběhy, začal jsem chápat i důvody proč byli někteří tito lidé utajování před námi, před veřejností. Mnozí stateční lidé, vlastenci i hrdinové se nehodili do ideologického scénáře komunistické moci. Buď bojovali na nesprávné straně fronty nebo jako pan Ťahur, Coka nebo Vasko pocházeli z té části republiky, která se záhadným způsobem a na pokyn mocných ocitla někde jinde, než tomu oni chtěli a za kterou krváceli,“ poukázal.

Sám je smutný ztoho, že tolik let žili tito lidé přehlíženi, aniž by o jejich činech tušilo okolí. „Čtyřicet pět let žiju několik málo kilometrů od řady těchto lidí a nebyl nikdo, kdo by je lidem přiblížil, upozornil na ně. Kdo by měl být příkladem mladé generaci, směřovat ji kvlastenectví a lásce kvlasti, než tito hrdinové? Přesto byli v zájmu něčeho a někoho utajováni a odkazováni k zapomnění. Proč?! táže se Jerguš.