Společnost jí přitom dělal historicky první princ českého dabingu, Vojtěch Kotek. V rozhovoru známá česká herečka prozradila, jaký je její vztah k Novojičínsku a Sedlnicím, zda se na návštěvy svého netypického království těší a jak vzpomíná na Sněženkového krále a svého kolegu Miroslava Moravce, který před třemi lety odešel do hereckého nebe.
Paní Zawadská, kdo nebo co vás do Sedlnic přivedl(o)?
Přivedli mě sem místní. Jsou to skvělí lidé a mí přátelé. A také mě sem zavedla inspekční cesta. Každý rok druhý víkend v dubnu, letos to vychází na sobotu 15. dubna, se tady sejdeme na Cenách Miroslava Moravce, a tak jsem se na přípravy letos již pátého ročníku přijela podívat. Náhodně navíc hraji s historicky prvním princem českého dabingu, Vojtou Kotkem, představení v Hranicích a Brušperku. Když to zjistili organizátoři cen na mých webových stránkách, napadlo je uspořádat tuto inspekční cestu. Přiznám se, že mě to nenapadlo, ale je logické, že jsme spojili příjemné s užitečným. Máme jen jedinou smůlu, a to že v našem Sněženkovém království ještě nestihly vykvést sněženky.
Kolikátá je to vaše návštěva Novojičínska, potažmo Sedlnic? Vzpomenete si?
Asi tak sto osmdesátá pátá návštěva, protože v Bludovicích u Nového Jičína žila moje maminka, která se tady podruhé vdala. V Novém Jičíně je dokonce i pochovaná. Já jsem sem za ní velice často jezdila. A do Sedlnic jsem přijela, to by možná měli pořadatelé těchto setkání někde přesně zaznamenané, myslím si, že minimálně podesáté.
Žila tady vaše maminka. Jaký vztah tedy chováte k Novojičínsku?
Velmi úzký a pěkný vztah. Vlastně mám vůbec ráda severní Moravu jako takovou, protože jsem se tady narodila a vyrůstala (pozn. red. herečka pochází z Jeseníků). Ostatně táta tam dosud žije a já za ním pravidelně jezdím na návštěvy.
Jaké jste měla pocity, když jste spolu s Vojtěchem Kotkem vešli do síně slávy? Vybavily se vám vzpomínky na krále Sněženkového království Miroslava Moravce?
Nádherné a okamžitě. Na Mirka Moravce mám krásné vzpomínky, teď v lednu navíc umocněné tím, že by 6. ledna oslavil své 73. narozeniny. Bohužel je už tři roky v hereckém nebi, kam odchází čím dál tím víc skvostných a úžasných kolegů, jako paní Jirásková. Ale vždycky, když se podívám na pódium tady ve Sněžence, vzpomenu si na první korunovaci, kdy jsme procházeli s Mirkem špalírem dětí, které hrály na zvonkohru, a já jsem tehdy dojetím plakala. A přiznám se pláču vždycky, když sem přijedu. Jsou to ale slzy radosti z toho, že se opět mohu potkat se skvělými lidmi, kteří to tady dělají.
Sněženkové království v Sedlnicích je nejspíš rarita. Vnímáte to také tak? A jaký máte vztah k jeho organizátorům a vůbec k Cenám Miroslava Moravce?
Jestli je to rarita, nevím, ale tady v obci podle mého žijí naprosto fantastičtí lidé, počínaje panem starostou a konče pracovníky televize Sněženka, kteří udělali skvělou věc. Ceny se mně i ostatním hercům velmi líbí, i když je pravda, že někdy máme trošičku problém sehnat kolegy a zajistit, aby si jednou za dva roky udělali na víkend čas.
Když se sem ale dostanou, tak na ten zážitek nemohou zapomenout. Ať už na pasování na rytíře, dvorní dámy, prince a princezny českého dabingu, nebo na setkání s místními lidmi. Navíc se jim nesmírně líbí tradice, kdy všechno začíná koštováním ať už upečených skvělých věcí, nebo těch moků, které se tady z darů přírody vyrábí. Na to se vždycky všichni těšíme.