VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Vánoce dnes: Je více hraček i čokolády, ale méně času

Region - Tolik dárků, že se v nich obdarované dítko jen přehrabuje. Neví, který by je zaujal, a tak je vlastně nezajímá žádný - tak to se ještě drtivé většině dnešních třicátníků nemohlo přihodit. A stejné je to i s čokoládovými dobrotami, výběrem stromků či vánočních ozdob.

24.12.2008
SDÍLEJ:

Ilustrační fotoFoto: Deník/Zdeněk Koza

„Když jsem koupila první umělá světélka na stromek, tak mi manžel nadával. Prý že umělé svíčky se rovnají umělé Vánoce,“ svěřovala se před týdnem jedna paní druhé v autobuse při vzpomínce na Vánoce v 80. letech minulého století. Umělý stromeček pak prosadila až poté, co jednou donutila manžela vysávat jehličí.

Nyní je sice v řadě domácností stále živý stromek, svíčky jsou však téměř bez výhrady už jen elektrické. V 80. letech ale bylo asi lepší pořídit si umělý stromeček ze státního podniku Spojené kartáčovny. Ten přírodní, který se dal tehdy koupit z lesních probírek, totiž často připomínal koště více než jeho neživá napodobenina z kartáčoven.

A co se dávalo před dvaceti až třiceti lety na stromek a pod něj? Baňky byly téměř výhradně skleněné, zatímco nyní jsou to jen na sklo si hrající plastové výlisky.

„A bonboniéry jsme dostávali od ROH na příděl – každý člen jednu,“ vzpomínají rodiče třicátníků. A jaká to byla křivda, když na nás vyšla hořká kolekce! To se nám stávalo tak dva roky ze tří. No co, alespoň déle vydržela…Také cukroví se peklo výhradně doma. Pracovní doba přála tomu, že hospodyňky si jej mohly připravit v relativním klidu samy doma, zatímco nyní řada domácností cukroví nakoupí v supermarketu.

A nejlepší hračky? Každé dítě dostalo zpravidla jeden či dva dárky. Radost mívali dnešní třicátníci nejen z jedné panenky, která obvykle prožila s holčičkou celé dětství, ale i z knížky, obuvi nebo oblečení. Dnešní capart se, soudě podle mladších příbuzných, už ani neobtěžuje takzvaně měkký dárek vybalit z papíru.

„Nejlepší dárek byl pro mě tehdy stavebnice LEGO. Byla z dovozu, a tak jsem si jí hodně vážil,“ vzpomíná jeden známý Petr Kučera. S dřevěnými kostkami, které dostal před pětadvaceti lety, si teď zase hraje jeho dcera. „Jinak má každý rok od všech babiček a tetiček několik panenek a plyšáků. Tím pádem nemá zájem o žádného z nich,“ dodal. Rozdílů doznávají i vánoční přání. Zatímco ještě počátkem 90. let existovaly jen pohlednice rozesílané poštou, nyní jim úspěšně konkuruje e–mail a smsky.

Ještě o šedesát let dříve byla také naprosto nesrovnatelná situace, jak to popisuje alespoň etnografka luhačovického muzea, Blanka Petráková. „Naši předkové na Zálesí prožívali ve dvacátých letech 20. století celý advent, včetně Štědrého dne, v přípravách na Boží hod vánoční. Protože o Štědrém dnu se dodržoval přísný půst, večer 23. prosince se všichni hleděli dobře najíst, aby nazítří vydrželi bez jídla až do večeře,“ poznamenala etnografka.

Po obvyklé večeři proto podávali ještě takzvanou hojnou večeřu z jídla zvaného makové pjery, což byly vařené tašky z kynutého těsta, plněné mákem, posypané tlučenými sušenými hruškami či perníkem a omaštěné. Na Štědrý den se pekly vánočky, koláče a makovnice na výslužku koledníkům. Menší děti mlely mák, roztloukaly ořechy a hlavně nesměly do pokoje, kde se připravoval vánoční stromek. Chlapci museli nachystat krmení pro dobytek na dva dny, protože na svátek Božího narození se nesměla vykonávat žádná práce. Když vyšla první hvězda, mohla začít štědrovečerní večeře.

„Lidé věřili, že počet sedících u štědrovečerního stolu nesmí být lichý, proto zvali hosty, aby se tomu vyhnuli,“ připomíná Petráková jednu z pověr. Štědrost večeře v lidovém prostředí spočívala ve skladbě chodů. Podle starých zvyků jich mělo být devatero, nejlépe však mělo přijít na stůl všechno, co se v kraji urodilo a co si hospodyně přála, aby jí po celý rok na stole nechybělo. Proto se v pestré skladbě pokrmů objevila jídla nejen sváteční, ale i prostá, vždy se však jednalo pouze o postní jídla.

Na stůl prostřela hospodyně bílou plachtu, na kterou položila ošatku se všemi druhy obilí, sušeným ovocem a ořechy. Večeře začínala modlitbou a pojídáním oplatku s medem. Někde se k oplatku přikusovaly i šípky. „Z polévek se na Zálesí o Štědrém večeru vařila obvykle smetanová kyselice, ve které byly uvařené sušené švestky a houby, někde vařili i hřibovou polévku s lokšama, tedy nudlemi, či čočkovou nebo fazolovou polévku,“ uvedla etnogafka.

Dalším chodem byla čočka či hrachová kaše s chlebem, krupice se skořicí a pjery či zapékance. Šlo o předem upečenou buchtu, která se rozkrájela (někdy se nakrájely jen rohlíky) a spařila v oslazeném horkém mléce, obalila mletým mákem a zapekla. Zapékancům se říkalo také vrány, to pro jejich černou barvu. Na závěr večeře se pojídalo sušené ovoce. Z každého jídla odložila hospodyně kousek domácím zvířatům a dobytku. Ubrus se nechal na stole tři dny, drobečky z něj se sypaly slepicím.

„Ryby se ještě ve dvacátých letech na Zálesí v selských rodinách nejedly, dovážely se pouze pro úřednické rodiny. Tento zvyk se na venkově rozšířil až po druhé světové válce, stejně jako pečení drobného vánočního cukroví,“ uzavřela Petráková

Autor: Anna Novotná

24.12.2008 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Nehoda na dálnici.

Tragická nehoda uzavřela v pátek dálnici na Novojičínsku

Ilustrační foto.

Senioři vyrazí na výlet do spřáteleného města na Slovensku

Komplikace pro všechny! O víkendu se uzavře klimkovický tunel

Komplikace pro všechny. Tak se dá nejvýstižněji nazvat plánovaná nedělní uzavírka dálničního tunelu v Klimkovicích. Pravidelná odstávka způsobí komplikace obyvatelům Klimkovic, ale i samotným řidičům.

Ženě se nezdálo chování mladíků. Jeden byl v cizím voze

Ve středu v časných ranních hodinách přijali strážníci v Novém Jičíně oznámení od občanky, že v ulici Poděbradově se vyskytují dva muži, kteří se podezřele pohybují kolem jednoho ze zaparkovaných vozidel.

Novojičínsko: Školní pomůcky vystřídalo zednické náčiní

Miliony korun radnice a obce na Novojičínsku investují během léta do oprav školních zařízení.

Jakub Bittner je u Formanu spokojený

Novojičínská cyklistická stáj získala na domácí Grand Prix Forman jubilejní třetí vítězství v řadě, když na předešlé triumfy Petra Hudečka a Ondřeje Fierly tentokráte navázal novic Jakub Bittner. Rodák z Litovle si trať v okolí Starého Jičína vyzkoušel již vloni. Tehdy ještě hájil barvy týmu ex-Puskinak.cz.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení