Sraz účastníků setkání, jež mělo název „Zastavení naděje“ byl před budovou městského úřadu ve Studénce v 10.00 hodin. Z těch, kteří v pátek 8. srpna cestovali mezinárodním rychlíkem z Polska, přijelo jen pár jedinců. „Všichni, kteří byli ošetřeni, zraněni nebo lidé, kterým někdo zemřel, dostali osobní pozvánku. Jednalo se asi o stovku lidí, někteří další se nám ozvali sami,“ uvedla Petra Ďásková, vedoucí Krizového centra Ostrava, která připustila, že pro většinu cestujících či pozůstalých bylo zřejmě velmi těžké vrátit se na místo takové tragédie.

Krátce po desáté hodině se průvod, v němž téměř každý držel zapálenou svíčku, vydal k místu neštěstí. Přesně v 10.21 se ozvalo houkání vlaku. Rychlík Comenius tudy projížděl tak, jako před třemi měsíci. Tehdy jeho cestu a pouť osmi lidí životem zastavil padající most. Byl to okamžik, který se nějakým způsobem dotknul stovek cestujících a mnoha stovek dalších lidí. „Nemám nějaké psychické trauma, ale je pravda, že kdykoliv k tomu místu jedu nebo když se blíží osmička v datu, tak se mi to vybaví. Ale snažím se to negativní zahnat a připomenout si spíše ty lepší věci,“ vyjádřil se Ladislav Honusek, starosta Studénky, která poskytla prostory pro toto setkání.

Své s psychikou si prožila i většina záchranářů. „Byla to pro ně, stejně jako pro mě, zatím největší událost takového rázu a bylo nutné s řadou záchranářů pracovat na různých sezeních. Hovořili jsme o té události tak, abychom ji mohli uzavřít a odstranit stres u některých záchranářů, aby byli schopni dál pracovat,“ přiznal mluvčí moravskoslezských záchranářů Lukáš Humpl, jenž byl zároveň mluvčím sobotní akce.

Stěží zadržované emoce byly vidět i na tvářích některých dobrovolných hasičů ze Studénky, kteří přišli uctít památku obětí neštěstí. „S některými jsme o tom museli dlouho hovořit, tehdy, když jsme tady přijeli, to bylo hodně špatné,“ poznamenal velitel stanice ve Studénce Pavel Foldyna, již na místě, kde vznikl hlavně zásluhou studéneckého občana Rudolfa Svobody zatím alespoň provizorní památník.

Poté, co jeden z koordinátorů akce, Martin Jániš připomněl chronologicky sled událostí osudného dne a následujících dnů, připomněl mezinárodní dopad tragedie polský konzul Jerzy Kronhold. „Vlakem cestovalo osm studentů Jagellonského univerzity z Krakova, mezi nimi i dvě studentky, které zemřely. Studovaly bohemistiku a láska k české kultuře se jim stala osudovou,“ uvedl polský konzul. Chvíli nato páter Henk van Hattem z ostravského centra Armády spásy přednesl krátkou modlitbu a pak začal číst osm jmen. Osm lidí, na jejichž památku, přítomní položili na místě zapálené svíce.