Na ulici, která v současné době nese jméno Bezručova, v dobách, kdy její pojmenování znělo Neustrasse, stály domy, jejichž historie je velmi zajímavá. Jedním z nich je bývalý městský sirotčinec a dětský útulek, který město vybudovalo za podpory známé novojické rodačky, pozdější čestné občanky města, Josefiny Kobercové.

Podle Radka Polácha z Muzea Novojičínska právě ona svěřila péči o sirotky kongregaci Milosrdných sester sv. Karla Boromejského, jež se lidově nazývaly boromejky. Tato kongregace byla založena v roce 1652 v lotrinském Nancy, jako odpověď pěti statečných žen na potřebu ošetřovat nemocné, osoby nakažené morem, cholerou nebo trpící bídou a hladem.

Za svůj vzor si boromejky zvolily život milánského arcibiskupa sv. Karla Boromejského. A protože právě jeho socha stála na dvoře prvního domu v Nancy, začali lidé sestry nazývat Boromejkami. Novojičínský městský útulek pak Boromeem.

Sirotčinec byl založen v roce 1894. Zhruba o třicet let později, v roce 1923, byla stavba rozšířena o novobarokní přístavbu. S přístavbou přibyl i další objekt, jenž byl postaven na protější straně ulice. Působnost útulku byla veliká. Rozsáhlost tohoto zařízení podle Polácha dokládá zápis pořízený v roce 1909, ve kterém je nejen připomenuta zakladatelka útulku společně se jmény sester, ale také počet sirotků a azylových dětí.

Zatímco sirotků bylo na začátku dvacátého století čtyřicet sedm, takzvaných azylových dětí bylo dvě sta padesát. Humanitární činnost boromejek v Novém Jičíně byla tvrdě potlačena po nástupu komunistické diktatury, tedy po roce 1948. V současné době se v bývalém objektu městského sirotčince nebo také Boromea, nachází Odborné učiliště a Domov důchodců.

(Zpracováno ve spolupráci s Muzeem Novojičínska)

V současné době se v ní nachází Odborné učiliště.