„Nejtěžší bylo to všechno odhadnout,“ přiznal muž, jenž je vyučený cukrář, ale živí se jako prodavač automobilů. „Z koníčka mám zaměstnání a ze zaměstnání koníčka,“ dodal na vysvětlenou. Protože žádný nákres dálničního tunelu nemá, musel z cukru, marcipánu a dalších laskomin, skládat dort po popaměti.

Nad dortem strávil Neuwirth dva dny. „Ten první jsem se psychicky připravoval, dalších čtyřiadvacet hodin jsem dělal,“ prozradil s úsměvem. „Udělal jsem to z jednoho dílu, ale protože by to nešlo nijak převést, musel jsem dort v půlce rozpůlit,“ popsal cukrář, kterého přivedla k výtvoru stavba dálnice. „Říkal jsem si, co bych udělal, abych něčím Klimkovice proslavil. A když se stavěl tunel, tak jsem si řekl, proč ne.“ Ten tunel, který vytvořil ze čtvrtku na pátek ale není prvním sladkým tunelem, který Neuwirth udělal. „První jsem dělal při otevření dálnice a skutečného tunelu. Byl ale zhruba třetinový,“ upozornil.

V budoucnu by chtěl klimkovický cukrář trumfnout autory dvoutunového dortu, který byl ve tvaru škodovky. „Uvidíme,“ řekl a významně se přitom pousmál. Zatím by mu stačilo, kdyby zástupci pelhřimovské agentury Dobrý den řekli, že se momentálně jedná o největší dort v zemi. Zatímco výroba trvala den, „likvidace“ dortu zabere podle Neuwirtha jen několik hodin. „Povezu ho do Ostravy, na náměstí, kde je zakončení školního roku. Počítám, že tři tisíce porcí z něho uděláme,“ odhadoval nad výrobkem, který měl na délku dva a půl metr a na šířku metr a půl. „Na výšku je tak třicet, maximálně čtyřicet čísel,“ tipoval autor sladkého veledíla.