Nejvíce se zaměřuje na tratě dlouhé přes padesát kilometrů, běhá šestkrát týdně, v létě i v zimě a na svém kontě už má řadu úspěchů. Za svůj nejlepší dosavadní výsledek bezesporu považuje třetí místo v závodě Pražská stovka, kterého se zúčastnil ve své premiéře teprve před pár dny.

V první části rozhovoru Zdeněk Hruška prozradil, co ho k běhání přivedlo, ale i to, kde nejraději běhá a na co při tom myslí.

Co vás k běhání přivedlo a jak dlouho už se této disciplíně věnujete?

Běhání se věnuji asi od šesté třídy, kdy jsem začal hrát fotbal. Tehdy jsme museli běhat v rámci tréninků letní i zimní přípravy. Poté jsem si ale opakovaně poranil koleno, byl jsem na několika operacích, a proto padlo rozhodnutí, že už mě nebaví trávit spoustu časuv nemocnicích a na rehabilitacích, a s fotbalem jsem skončil.

Nastalo období, kdy jsem běhal jen tak pro radost, až do doby, než mi sestra se švagrem koupili přihlášku na Brněnský půlmaraton. Tak jsem začal trénovat na svůj první závod. Běhání mě ale chytlo natolik, že jsem se vzápětí přihlásil na Brněnský masakr, třiašedesát kilometrů dlouhý závod. Tím to vlastně celé začalo. Ale více se běhu věnuji poslední zhruba tři roky.

Takže jste z půlmaratonu skočil rovnou na ultra dlouhé tratě…

Ano, maraton jsem vlastně přeskočil. Zaběhl jsem si půlmaraton, hned nato jsem skočil na třiašedesátikilometrovou trať a poté jsem absolvoval sto kilometrů dlouhý závod. Až po stovce jsem si vlastně zaběhl svůj první maraton.

Co vás na běhání nejvíce baví?

Na běhání je pro mě asi nejlepší to, že se dá běhat úplně všude a cítím se při tom svobodně. Člověk k tomu vlastně nic nepotřebuje. Stačí si vzít boty, tričko a vyběhnout ze dveří. Když běžím, cítím se zkrátka skvěle.

Jak často trénujete?

Běhám šestkrát týdně a čtyřikrát týdně mám druhou fázi tréninku, kdy posiluji. Snažím se ale do tréninků zapojit i nějaké protahovací cviky. Takže tomu věnuji poměrně dost času.

Máte oblíbené místo pro běhání?

Poslední tři roky, co běhám více, se nejvíce zaměřuji na trailové běhání neboli běhání v terénu. Samozřejmě, člověk se nevyhne tomu, že běhá také po cestách.

Já například trénuji v Brně, kde pracuji, takže často běhám i po silnicích. Když si ale můžu vybrat, vždy se zaměřuji na terén, nejlépe na hory. Mým oblíbeným místem jsou například Beskydy, protože se tam dá parádně potrénovat, zaběhat si, a navíc je to kousek od domova, kam jezdím k rodičům.

Běháte pouze v Česku, nebo jezdíte za závody i do zahraničí?

Zatím mám zkušenosti pouze z Česka, ale příští rok bych si chtěl minimálně vyzkoušet závod v Tatrách. Tam jsou velmi pěkné závody, jako například stokilometrová trať přes Malou Fatru.

Kolik závodů už máte za sebou?

Letošní rok byl pro mě přelomový, protože jak už jsem uvedl, začal jsem více závodit. Letos jsem absolvoval celkem dvanáct závodů, z toho bylo devět ultramaratonů. Celkově mám tedy zaběhnuto přibližně do patnácti ultramaratonů.

Běhám i kratší vzdálenosti, ale to spíše v rámci přípravy. Například dvakrát jsem si zaběhnul maraton v Jistebníku, který je sice lokálního charakteru, ale mám k němu určitý osobní vztah. Zkoušel jsem i takové závody, kde jde o to nabrat co největší převýšení.

Kolik kilometrů měla nejdelší trať, kterou jste doposud absolvoval?

Teď nedávno jsem poprvé běžel trať Pražské stovky, která měla sto padesát jedna kilometrů. To byla zároveň moje premiéra na tak dlouhé trati.

Za jakou průměrnou dobu ultramaraton zaběhnete?

To je těžké říct. Každý závod, který se běhá v terénu, je unikátní, má jiné převýšení a hodně záleží i na tom, jaký je terén. Šedesátikilometrové závody zaběhnu průměrně od pěti do šesti hodin. Co se týče stokilometrových vzdáleností, tam to mám okolo třinácti až čtrnácti hodin.

Při závodech strávíte na trati spoustu času. Na co při běhání myslíte?

Při závodu se snažím soustředit pouze a jen na ten závod. Myslím například na to, kdy jsem jedl, pil nebo zda jsem neudělal nějakou chybu. V opačném případě může dojít i k tomu, že člověk závod vůbec nedokončí. V poslední době se proto snažím opravdu více soustředit na to, co dělám.

Ale důležité také je, abych si ten běh samotný užil, protože jakmile se člověk začne toulat v myšlenkách, odvede to pozornost od té samotné činnosti. Při tréninku to je jiné. Výhodou běhání v terénu je to, že je možné se kochat krajinou, obzvláště pak v horách.

Máte už nasbíráno poměrně dost zkušeností. Můžete se pochlubit nějakými úspěchy?

První úspěchy přišly už na konci minulého roku, kdy jsem si zaběhl třetí místo v Beskydech na trati dlouhé od šedesáti do sedmdesáti kilometrů. Letos jsem také vyhrál závod ze série Czech Ultra Trail Tour v Jeseníkách, třetí místo jsem obsadil na Jesenické stovce a s kamarádem jsme skončili druzí na Pěti beskydských vrcholech.

To je u nás velmi populární závod, dlouhý sto dvacet kilometrů, a to také tím, že není předem známa trať, a člověk se proto musí umět orientovat i v terénu. Avšak za svůj nejlepší dosavadní výsledek bych určitě označil třetí místo v závodě Pražská stovka, který jsem běžel poprvé teprve před pár dny.