V Novém Jičíně žil až do svých devatenácti let a na dětství v tehdy vícenárodnostním městě moc rád vzpomínal. Když se však po válce do města klobouků vrátil, už nebylo takové, jaké ho znal, proto se se svou druhou manželkou odstěhovali do Německa.
Za druhé světové války prošel čtyřmi koncentračními tábory. Během holokaustu přišel o téměř celou svou rodinu, což jej velmi ovlivnilo, proto svůj život zasvětil popisu hrůz, které zažil. Stal se také vedoucím představitelem komunity bývalých politických vězňů nacistického koncentračního tábora Dachau.

Židovský spisovatel a malíř byl stále aktivní a pravidelně do svého rodného města dojížděl. Přijel například v roce 2013, kdy Nový Jičín slavil své 700. výročí od založení.

Za svou činnost získal řadu ocenění. V roce 1993 ho například Francie vyznamenala Řádem čestné legie a v roce 2012 obdržel sudetoněmeckou Evropskou cenu Karla IV. za připomínání minulého bezpráví. V roce 2009 udělilo město Nový Jičín Maxi Mannheimerovi titul čestného občanství. Tehdejší představitelé města mu jej jeli předat do Německa.

„České občanství je mým pětadvacátým oceněním, ale o žádné jsem neprosil. Nový Jičín je však prvním městem, jehož jsem čestným občanem. Moc mému rodnému městu děkuji, je mi velkou ctí," poděkoval tehdy stále bezchybnou češtinou Mannheimer.

Zpráva o jeho úmrtí zasáhla nejen jeho rodné město, informoval o ní Klub rodáků a přátel města Nového Jičína, ale i místo, kde našel Max Mannheimer svůj druhý domov.

Německá kancléřka a šéfka CDU Angela Merkelová Mannheimera ocenila za jeho úsilí o zachování holokaustu v živé paměti. „Dlužíme mu dík," uvedl mluvčí německé vlády Steffen Seibert. Bavorský premiér a předseda CSU Horst Seehofer označil Mannheimerovu smrt za bolestivou ztrátu. „Bude nám všem chybět," prohlásil. (sim, čtk)