Přes dvacet let pracuje ve zvířecím parku Wildpark Lüneburger Heide, který se zabývá ochranou zvířat a je v Německu nejvýznamnější nejen rozlohou a vybavením, ale i nejbohatším počtem druhů zvířat, žijících v tomto podnebném pásmu.

Zde také v roce 1992 poprvé držela v náručí štěně polárního vlka. Tehdy vznikla nejen její celoživotní láska, ale taky myšlenka, zabývat se těmito mimořádnými zvířaty podrobněji. Ke své původní sokolnické profesi brzy přibrala vlčí problematiku a v posledních letech se věnuje výhradně vlkům.

„Zvířata včetně vlků jsou mojí velkou vášní, ráda se za nimi vypravuji s fotoaparátem, stali se součástí mého života,“ řekla před časem v jednom rozhovoru Tanja Askani. S velkou láskou a zaujetím hovoří o svém odchovávání vlčích štěňat a následné práci s dospělými jedinci, o konfrontaci vlastních poznatků s názory jiných vlčích expertů, o dramatických situacích s vlky a neobvyklých zážitcích s nimi.

V Německu je tato žena vítaným objektem zájmu médií. Kromě mnoha kratších pořadů byly o ní natočeny dva ucelené dokumenty, kdy ji televizní štáb doprovázel po dobu celého roku od získání vlčího štěněte až po jeho zařazení do smečky.

Zatím poslední dokument mapuje realizaci unikátního projektu získání mláděte bílého vlka přímo z Kanady, což je významný počin v zájmu genetického ozdravení populace bílých vlků v Evropě. V současné době pracuje na další knize o vlcích. S Tanjou Askani se mohou zájemci setkat poslední den v únoru v 16 hodin na její přednášce v Muzeu ve Frenštátě pod Radhoštěm.