Olomoucký rozhlas v nové budově: Zázračný součet možného, a navíc super světlík

„Když se dívám nazpátek, podařilo se nám skoro nemožné. Objevili jsme nádhernou budovu v Pavelčákově ulici, podařilo se nám ji výhodně koupit a provést rychlou a kvalitní rekonstrukci. Zázračný součet možného. Co se nedalo udělat, nám nechybí,“ říká Josef Podstata, ředitel regionálních studií ČRo v Olomouci a Ostravě. Velké studio, v němž se nahrávají a pořádají koncerty, tak na Horním náměstí zůstává.

Vzdušná, prostorná, plná světla. Nová budova Českého rozhlasu Olomouc:

Obnova střešního světlíku

Při hledání nové budovy mělo vedení rozhlasu šťastnou ruku. Mnoho lidí, kteří chodili do přízemí kdysi vyhlášeného obchodního domu nábytku nakupovat, vůbec netušilo, že objekt částečně chrání prosklená střecha. Právě obnova velkého střešního světlíku se stala stěžejním prvkem celého projektu. 

Nenápadný dům v městské památkové zóně je však pozoruhodný také tím, že v době jeho vzniku, v roce 1911, šlo o jednu z prvních budov s odvážným železobetonovým skeletem na území celého Rakouska-Uherska.

Vila v Českém Krumlově měla složité podmínky pro stavbu. Vydělala na nich

Architekt Christoph Glaser vytvořil projekt pro obchodníka s nábytkem Franze Kleina. Od roku 1937 až do poválečného znárodnění patřil obchodní dům brněnským Spojeným UP závodům. Po válečném poškození budovy roku 1946 došlo k výměně původní secesní celoprosklené fasády za keramickou.

Prostor ochozů byl v maximálně možné míře rozčleněn prosklenými stěnami, aby i nadále volně plynul a byl ve vzájemné interakci s centrálním prostorem atriaZdroj: se souhlasem BoysPlayNice

Svému původnímu účelu sloužila tahle progresivní stavba až do devadesátých let minulého století. Po přelomu tisíciletí však s ohledem na změnu nakupování bylo využíváno už jen zmiňované přízemí. Naštěstí se prostor atria s prodejními ochozy a s horním osvětlením zachoval.

Splnit normy, nezničit celistvost

Na základě výběrového řízení byla revitalizace objektu svěřena architektu Tomáši Bindrovi z Ateliéru 38, který ke spolupráci přizval své bývalé studenty Martina Struhalu, Hanu Staňkovou a Pavla Malčeka. „Už ve fázi architektonické studie museli řešit „kvadraturu kruhu“.

Stavba na původně úzké a hluboké gotické parcele s velkým vnitřním atriem se ukázala pro provoz rozhlasu docela jako oříšek,“ připomíná Josef Podstata. Stavebně statické, požární, hygienické požadavky a normy byly samozřejmě před sto lety diametrálně odlišné, než které se musí dodržet při projektování v současné době. Přesto se podařilo zachovat viditelnou nosnou strukturu domu, a především nezničit celistvost a sošnost centrálního atria.

Dnes jde o místo, určené pro pořádání výstav, koncertů a komorních představení pro veřejnost. Tvar a proporce vysílacích studií, režie a samoobslužných studií vzešly z možnosti vestaveb do stávající skeletové konstrukce. Design a volba materiálů byly podřízeny potřebám prostorové akustiky. Architekti zvolili bílou barvu s pásem modré noční oblohy – éteru, kterým se šíří radiové vlny.

Ve vstupním podlaží se nacházejí prostory recepce, obchodu a marketingu, v prvním a druhém podlaží našly místo vysílací studia, ve třetím zase provozy produkčního studia s režií. Čtvrté podlaží je manažersko-administrativní. Páté patro zůstává jako rezervní pro eventuální budoucí vestavby. Podzemní podlaží je technické se strojovnou VZT s rekuperací.

Bydlení budoucnosti u Prahy. Unikátní plán nabízel domov snů pro 135 tisíc lidí

Lidé, kteří v olomouckém rozhlasu pracují, se v novém vzdušném prostoru rychle zabydleli. Vzpomínkou na roky, které mnozí z nich strávili za mixážními pulty a mikrofony původního studia, se stanou fotografie Jindřicha Štreita. Vyzdobí novou budovu coby trvalá expozice v příštím roce v rámci oslav sedmdesáti pěti let existence Českého rozhlasu v Olomouci a třiceti let jeho samostatného vysílání.