Vše, co následovalo, je ale kocourkovský příběh. Jan Hamáček oznámil, že Lubomír Zaorálek nastupuje jako šéf diplomacie a na kultuře ho nahradí Jan Birke. Bez toho, že by to se Zaorálkem projednal.

euvěřitelný amatérismus. Do druhého dne vytáhl Hamáček z klobouku další jméno, shodou okolností svého náměstka Jakuba Kulhánka. Okamžitě se vzedmula vlna pochybností. Opozice si navíc vydupala slyšení nového ministra zdravotnictví Petra Arenbergera, neboť jeho spor s policií o tom, kolik lidí se může venku setkávat, je další historkou na hraně reality a imaginace.

Aby toho nebylo málo, komunisté vypověděli toleranční patent s hnutím ANO, takže vláda má už jenom 92 poslanců. Proč tedy nečelí hlasování o nedůvěře, jež by si za svůj výkon zasloužila? Protože je půl roku do řádných voleb. Dovládl by buď stejný Babišův tým v demisi, nebo úřednický Zemanův kabinet. V obou případech by měl rozhodující vliv na chod země prezident. Opozice proto mluví o předčasných volbách, přestože nemá potřebných 120 hlasů k rozpuštění sněmovny ani zákon, podle něhož by se mohlo volit. Místo planých řečí by se tak měla soustředit na předkládání vlastních řešení a snažit se voliče přesvědčovat, že jsou lepší, než ta, s nimiž přichází Andrej Babiš.