Zahraniční politika volby nikdy nevyhrává. Proto by měla zůstat mimo kampaně a běžné půtky. Uvedl to bývalý náměstek ministrů zahraničí a náměstek v Izraeli Tomáš Pojar na konferenci ve sněmovně. Bohužel i ta byla důkazem, že v Česku to neplatí.

Poučné setkání s kvalitními řečníky zorganizovalo hnutí STAN, ale přes opakovaná pozvání na ně nedorazil nikdo z vládní koalice. Politici či experti ANO či ČSSD zřejmě neměli potřebu zapojit se do debaty o budoucnosti vztahů ČR se strategickými partnery, jakými jsou Německo, USA a podle Pojara také Polsko.

Nebo o tom, jak dál v česko-ruské relaci, která je podle šéfa hradního zahraničního odboru Rudolfa Jindráka na dlouhé roky zamrzlá, ale bude nutné se připravit na další tahy Kremlu, jež asi nebudou zrovna přátelské. Stejně tak českou diplomacii, ale především povolební politickou reprezentaci čekají výzvy při budování pevného partnerství s nástupci Angely Merkelové, kteří budou pravděpodobně daleko víc zelení, hodně prounijní a také migrantsky vstřícní. Jsme na to připraveni?

Jindrák tvrdí, že mezi nejvyššími ústavními činiteli dnes nejsou zásadní rozpory. Doplnil, že o koordinaci zahraniční politiky se snaží každý den. „Někdy to tak nemusí vypadat, ale častokrát důležitější než to, co se stalo, je to, co se nestalo, i když se stát mohlo,“ dodal. Přítomní diplomaté se shodli, že jeden hlas v zahraniční politice je víc než žádoucí.

„Musíme vědět, co chceme, jen tak nás budou brát vážně partneři i protivníci. Když každý český politik bude říkat něco jiného, nikdo ve světě se nás na nic nebude ptát,“ řekl Pojar. Podělil se přitom o svou zkušenost, že „kdykoliv se sešli pánové Klaus, Topolánek, Schwarzenberg a Vondra, dohodli se. Nejtěžší bylo domluvit jim schůzku“.

Jeho slova zvláště rezonují v době, kdy americký prezident Joe Biden hovoří o Evropské unii jako o „neskutečně silné a pulzující entitě, která je páteří a oporou NATO“. S tím souhlasí většina české scény včetně vládní ČSSD. Jak si pak vysvětlit slova premiéra Andreje Babiše, který v reakci na rezoluci EP vzkazuje, že „Česká republika není kolonie Evropského parlamentu, který diktují našim občanům, kdo tu má být premiér. To jsme tady v minulosti už 41 let měli!“ Vážně?