Telefonní operátor uvedl v televizi typickou vánoční reklamu, ve které vedle blonďaté mámy dva krásní malí kluci komentují vánoční shon – nakupování stromečku, kapra a dárků. Chlapečci mají lehce tmavší barvu pleti, pocházejí tedy ze smíšené rodiny, čemuž napovídá i jejich exotický dědeček, který s nimi prostřednictvím tabletu rozmlouvá z nějaké dálavy.

Což je poněkud riskantní v Česku, kde řadu zákazníků před třemi lety rozčílil i leták Lidlu, ve kterém oblečení propagoval černoch.

Samozřejmě akceptuji, že vánoční reklamy jsou svébytný útvar a všichni se na ně „těšíme“ už od září, kdy z televize poprvé zazní Rolničky, rolničky. Ale přesto. V Česku máme jedny z nejvyšších cen mobilních dat v Evropě i v zemích OECD. Snížení přemrštěných cen služeb bych tedy od Vodafone uvítal daleko více než výchovu ke společenské toleranci.

Ředitel Vodafone kritiku okomentoval slovy, že společnost obsadila do vánoční kampaně „možná ne úplně typickou rodinu“ s indonéským otcem, který je ale již několik let po smrti, a že značka chce propojovat všechny lidi mezi sebou – bez ohledu na jejich názor, barvu pleti, sexuální orientaci, pohlaví nebo kulturu, ze které pocházejí.

Vodafone kritickou reakci samozřejmě očekával a stejně dopředu počítal s tím, že se proti ní postaví. V marketingu a sociologii se tomuto postupu říká „virtue signalling“, neboli „mávání ctností“. Postavíte se za nějaké hodnoty a když se ozve kritika, vy z toho sklízíte ovace. Ovšem vzhledem k tomu, že za jeden gigabajt platíme například čtyřicetkrát víc než Finové – neměli by se telefonní operátoři soustředit spíš na tento problém?

Autor je marketingový expert