Hlasy Deníku.Hlasy Deníku.Zdroj: DeníkRok a čtvrt zamával s velkou částí našich životů. Některé včetně 30 000 zbytečně mrtvých lidí nebo mnoha ekonomických škod vidíme na první pohled. Ale pak jsou tady i další velké škody, které budou na povrch vyplouvat ještě dlouho. A škody na našich dětech jsou ty nejbolestivější z nich.

To, že vláda uzavřela naši zemi loni na jaře, když nikdo moc nevěděl, co čekat, se dá pochopit. Ale nedá se pochopit, že za celý rok nedokázala vymyslet lepší strategii než "všechno zavřít a školy především". Česko má nejdéle uzavřené školy v celé Evropě, ale ani to nás nedonutilo k vážné debatě o tom, jak zmírnit dopady takového přístupu. Většina žáků a studentů je pořád doma (úplně nebo rotačně), ale protože většina z nich nemá volební právo, tak vláda raději do normálního života vrací fotbalové fanoušky. O tom, jak vláda vnímá hodnotu vzdělání, to vypovídá vše.

Často slýchám, že je přece všechno v pohodě, že přeci distanční výuka předání informací zajistí. Jenže škola přece není jen o tom, jak rychle se děti nazpaměť naučí nějaká historická data, seznam lumírovců a fyzikální vzorečky.

Je také (a pro ty nejmenší především) místem socializace a místem, které jim do života vnáší řád. A pro řadu dětí je škola a s ní spojené mimoškolní aktivity často jediným místem, kde udělají alespoň něco se svou tělesnou kondicí, protože sportování dětí bylo další věcí, kterou stát velmi rychle zakázal.

Tohle všechno vláda svým nezvládnutím epidemie dětem vzala. Na první pohled nejsou škody moc vidět, mimo jiné i proto, jak mediální prostor plní příběhy o skvělých učitelích a efektivním zvládnutí online výuky. Skvělých učitelů je bezpochyby hodně (sám jich znám několik) a vynucený přechod do online světa pro modernizaci škol udělal velmi mnoho.

Tomáš Prouza 
je prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR

Ale je potřeba také začít mluvit o tom, co vidí ve svých ordinacích psychiatři – děti bojující s depresemi, apatií či úzkostí, trpící naprostou ztrátou návyků a struktury či nefunkčností jejich rodin nebo dokonce domácím násilím. Tuto cenu děti platí za nejdéle zavřené školy v Evropě a za následnou rotační výuku, neboť vláda potřebovala nakoupit čínské testy pochybné kvality místo toho, aby dětem zajistila kvalitní testy a bezpečné prostředí už před několika měsíci.

Zodpovědná vláda by už tyto problémy řešila několik měsíců. Jenže ministr školství Plaga je se svým voláním po obraně dětí a minimalizaci dlouhodobých škod v podstatě sám. Můžeme tedy na jakoukoliv snahu o řešení vypustit – ale tento hloupý a pro děti nebezpečný postoj snad většinu nezíská.

Měli bychom proto nejpozději počátkem června rozjet školy v přírodě, abychom dokázali propojit intenzivnější výuku a pobyt venku. Měli bychom si rychle ověřit, jestli je rozpočet ministerstva školství na letní (do)vzdělávací kurzy a tábory dostatečný a jestli by náhodou nepomohlo, kdyby tuhle možnost dostalo mnohem více dětí.

Měli bychom řešit, co s těmi, kteří končí na středních školách s výukou různých řemesel, ale vypadl jim téměř rok praktické výuky, takže pokud je bude někdo chtít zaměstnat, bude je všechno učit znovu. A měli bychom se bavit i o tom, jestli v současné krizi není příliš velkým luxusem vyplýtvat dva letní měsíce na prázdniny. Jenže i nesmělý návrh "prodlužme prezenční výuku na část prázdnin" vyvolává tolik nenávistných reakcí, že před volbami se o něm nikdo bavit nebude.

Jen jsem zvědavý, co budeme dělat, pokud se tady přes léto objeví nějaká nová mutace a na podzim školy opět zavřeme. Už tak tato vláda svou zbabělostí napáchala škod na bezbranných lidech až příliš. Ti nejmladší si šrámy ponesou celý život. A ti nejstarší už často bohužel nejsou mezi námi.

Názory zde zveřejněné přinášejí různé pohledy publicistů a osobností, ale nevyjadřují stanovisko Deníku.