Žalobce viní Vávrovou z trestných činů ohrožení pod vlivem návykové látky a ublížení na zdraví. Ta si ale žalobu nevyslechla, neboť požádala soud, aby její případ projednal v její nepřítomnosti.

Podle žalobce Vávrová 23. března 2007 v Novém Jičíně krátce po čtvrt na dvě odpoledne nasedla do vozidla Nissan Almera a vydala se směrem k centru. Nedaleko nákupního střediska Julius Meinl přejela do protisměru, kde se srazila s vozidlem Citroen Berlingo, v němž jeli dva novojičínští strážníci. Vávrová v protisměru vjela na kruhový objezd, ten v protisměru projela a pokračovala v jízdě. Na Riegrově ulici poté narazila do zaparkovaného vozidla Peugeot 306, které hrnula před sebou. Přitom zachytila tehdy čtyřiasedmdesátiletou Zdeňku Fuskovou, která utrpěla zlomeniny horní končetiny a dvanáctého hrudního obratle. Vávrová s vozidlem pokračovala v jízdě ze svahu a nakonec skončila v korytě řeky Jičínky. „Nato z vozidla vystoupila, přebrodila se přes řeku a na druhém břehu usedla,“ uvedl státní zástupce.

Strážníci, kteří na místo dojeli, tvrdili, že Vávrová jevila známky podnapilosti, dechovou zkoušku ale odmítla. Pozdější krevní zkouška prokázala, že řidička měla v krvi 2,28 promile alkoholu.

Soudce Jaromír Pšenica tak byl odkázaný na čtení výpovědi Vávrové, aby vykreslil, jak ona sama popisovala svůj osudový den. Policii tvrdila, že když odcházela ze své ordinace, dala si do kapsy dvoudecovku slivovice, kterou měla v lednici. Od doby, kdy vyjela, prý si pak už nic nepamatovala, až po chvíli po havárii. Když sáhla pro kapesník, nahmatala láhev, a tak ji vypila. „Na otázku vyšetřovatele, proč si pamatuje, co bylo před nehodou, a potom už nic, nedokázala odpovědět,“ četl ze spisu Pšenica. Doktorka svou ztrátu paměti vysvětlovala tím, že byla zřejmě v hypoglykemickém šoku. Bylo jí nevolno, neboť od rána nejedla ani nepila.

Zraněná důchodkyně si mnoho z úrazu nepamatovala. Po nárazu několikrát upadla do bezvědomí. Až do dnešních dnů je odkázána na pomoc příbuzných. „Ta paní mě kontaktovala jen jednou, asi tři dny po nehodě. Od té doby ne,“ uvedla důchodkyně před soudem. Svědci, kteří se dostavili, vypovídali shodně. Auto kličkovalo, nebo jelo dlouhou dobu v protisměru. „Když mě míjela, měla úplně nepřítomný výraz,“ uvedl jeden z nich.

K případu se vyjadřovali znalci, o případném trestu soud rozhodně po slyšení dalších svědků.