Kliknutím zvětšíteSoudržnost metalistů je věčná a populární – když někdo v takzvaném moshpitu, neboli kotli pod pódiem (dav, který se specificky pohybuje na danou hudbu v bezprostřední blízkosti pódia, pozn. red.) náhodou v běsnění upadne, ostatní jej nepošlapou, ale zvednou – a jede se dál.
Když se dá s vámi úplně neznámý člověk na festivalu do řeči kvůli tomu, že máte na tričku stejnou kapelu, obvykle je to opravdu upřímné. A i když jste na Masters of Rock poprvé, vůbec to nevadí – metalisté jsou totiž jedna velká rodina a obvykle i ten, kdo vyrazí sám, sám nakonec neodjíždí.
Masters of Rock 2022:
Někteří fanoušci festivalu si za roky jeho trvání zvykli na to, že jej mají už téměř jako svou dovolenou, v kempu tráví více než čtyři oficiální festivalové dny a během nich jsou schopni utratit i celou výplatu.
K tématu o fanoušcích se vyjádřil i Jiří Daron z agentury Pragokoncert, která festival pořádá. „Znám spousty fanoušků. S některými se sice jen zdravíme, ale s některými se kamarádíme a vždy i krátce povykládáme. Naší prioritou je to, že fanoušek musí mít na festivale zajištěn servis, aby byl spokojen a prožil krásné a nezapomenutelné čtyři dny na Masters of Rock,“ zmínil Jiří Daron.
Zároveň se vyjádřil také k dlouholetému a úspěšnému vývoji festivalu. „Festival se změnil hodně. Z původně dvoudenní hudební přehlídky rychle sklouzl do přehlídky čtyřdenní. Nabral další fanoušky a s tímto náborem se postupně upravoval nejen areál likérky Rudolf Jelinek, kde se festival koná, ale museli jsme se rozšířit i na sousední pozemky firmy Uniko.
Festivalu jsme společně s mezinárodními novináři a umělci udělali brzy světovou pověst, a tak k nám začali jezdit i fanoušci z celého světa. A s tímto cílem jsme i festival od počátku budovali. Myslím, že se to podařilo,“ řekl s úsměvem Jiří Daron.
Metal a jedinečná atmosféra
„Na Masters of Rock jezdím v podstatě od jeho začátku, dnes už vlastně bez ohledu na vystupující kapely. Jde o atmosféru festivalu a také to, že vzdálenost Vizovice - Luhačovice je minimální.
Dovolenou bych to úplně nenazval, protože pokud člověk nasává atmosféru opravdu naplno, potřebuje onu dovolenou právě po skončení festivalu,“ směje se Pepa Michálek, zpěvák a zakladatel skupiny Forrest Jump, který je zároveň nadšencem, který každoročně tráví na festivalu veškeré chvíle s ním spojené a užívá všech jeho možností.
Podobně to má i Zbyněk z Luhačovic, který zná festival rovněž od jeho začátků. „Na Masters jezdím od začátků a vlastně ani nevím, kdy byl první ročník. Prvních cca pět let jsem to jako dovolenou bral, ale vzhledem k tomu, že jsem z Luhačovic, což je dojezdově nějakých 18 kilometrů, začal jsem jezdit na noc domů. Částečně i z hygienických důvodů,“ komentuje Zbyněk.
Vyjádřil se také třetí účastník, který jezdí na Masters of Rock jako na dovolenou, navíc kompletně s celou rodinou.
„Jak dlouho tam jezdím, to přesně nevím. Vynechal jsem snad jen první ročník a nejsem si jistý, jestli i druhý, tehdy měla vstupenka platit jak na Masters of Rock, tak na Noc plnou hvězd v Třinci. Pak už jsem žádný ročník nevynechal,“ uvedl pětapadesátiletý Miroslav Ryba.
Koncept „metalové dovolené“ komentuje rovněž organizátor Jiří Daron. „Někteří to mají opravdu místo dovolené, než by jeli třeba k moři. Místo toho jedou na týden na Zlínsko a užijí si zde „rockovou“ dovolenou podle svých představ a v komunitě lidí, které mají rádi. A všechny spojuje jedna důležitá věc - rock/metalová muzika,“ potvrdil.
Utratí se mnoho peněz
Masters of Rock není jen o hudebních zážitcích, ale také samozřejmě o nějaké té útratě. Ke každému ročníku je vytvořen speciální festivalový merchandising – tričko k danému ročníku festivalu s jedinečnou grafikou, a k dostání jsou rovněž propagační předměty veškerých vystupujících kapel. K tomu si připočtěme potřebné jídlo a pití, alkohol, pobyt v kempu nebo případně jiném ubytování, cestu a další věci.
Nahrává se anketa ...
„Jezdila jsem tam asi sedm let a dovolená to rozhodně byla. Utratila jsem tam dost peněz. Převážně to bylo v době, kdy jsem studovala. Takže na další dovču už jsem neměla peníze. Šetřila jsem si několik měsíců dopředu a běžně tam nechala kolem deseti tisíc. A kupovala vše - od pití, jídla, klasicky festivalové triko, mikiny kapel.
Hodně padlo také na záchod a sprchu. Ale všeobecně nejvíce jsem utratila asi za zlatou hruškovici,“ směje se Karolína Horáková z jihomoravského Hodonína, která Masters of Rock hojně navštěvovala ještě před svatbou a dětmi, jak prozradila Deníku.
„Nikdy jsem útratu nepočítal, ale rozhodně se jedná o tisíce. Málokdy odjíždím bez suvenýrů v podobě triček nebo různých kapelních propriet,“ podotýká Pepa Michálek z kapely Forrest Jump.
Rovněž Zbyněk z Luhačovic napočítal svou klasickou útratu na osm až deset tisíc. „Je to taková ta klasika - jídlo, pití, nějaký ten merch,“ zmínil. Za jídlo a pití, především pak pivo, utratí rovněž nejvíce Miroslav Ryba z Ostravy.
Jiří Daron z agentury Pragokoncert rovněž podotýká, že i obavy obyvatel Vizovic se za roky konání festivalu vytratily, i proto, že město na festivalu neuvěřitelně vydělává. „Obavy obyvatel byly spíše v prvních ročnících, kdy ještě oni sami neznali skvělé metalové publikum. Dnes již všichni vědí, že se není čeho obávat, ba naopak, město ožije a spousta spolků i firem na tom také vydělá. Jediné, co řešíme, je dlouholetý problém, aby nezodpovědní lidé nejezdili parkovat tam, kam nemají.“
Hudba není prioritní
Na Masters of Rock můžete potkat leccos. Recesistickou skupinku v tričkách v růžové barvě, která rozhodně pro některé fanoušky není na tomto místě přípustná, gotické dámy v latexových oblečcích i rozběsněného fanouška v kotli, kterému vůbec nevadí, že má zakrvácený obličej po pádu – přece si nenechá ujít pařbu na jeho oblíbenou kapelu.
Masters of Rock 2022:
Jiří Daron podotýká, že spousta lidí už jezdí na festival i za subkulturou. „Jde to ruku v ruce. Lidé sem jezdí za skvělou atmosférou a komunitou, ale ta by tu nebyla bez hudby, která zní z Ronnie James Dio Stage (hlavní scéna festivalových pódií, pozn. red.),“ říká.
Někteří fanoušci si závěrem také samozřejmě neodpustili i poněkud peprnější historky, například Karolína Horáková tu o nezvěstném kamarádovi. „Dojeli jsme a ztratil se nám kamarád. Nemohli jsme ho najít, ale řekli jsme si, že je svéprávný a časem se objeví.
Došel za dva dny – špinavý, že to ani nejde komentovat. Celý od bláta se objevil asi ve čtyři ráno. Nebyl schopen nám říct, kde byl a co se dělo, nicméně chtěl do sprchy. Ta se otevírala v osm hodin ráno. Počkal a vydal se tam. Za pět minut byl zpátky, stále stejně špinavý – tak moc, že ho do té sprchy nechtěli pustit. Nakonec se musel jít umýt do toho nejhoršího potoka a až pak byl puštěn do sprchy.“
Masters of Rock tedy rozhodně není pouze o hudbě, ale také o sebekontrole.
Vydáte se i letos na „dovolenou“?
„Novinek jako takových moc není, ale držíme se zažitých a oblíbených věcí. Na vstupu do likérky budou hostesky opět rozdávat kompilační CD Masters of Rock 2023, opět se hraje na dvou scénách, kde vystoupí na 80 kapel z celého světa, fanoušci mohou získat podpisy hvězd na organizovaných autogramiádách…
Navíc se uskuteční opět výjimečná vystoupení, jako oslava 40 let od vydání prvního alba legendárních Europe nebo vzpomínkový koncert na Lemmyho Kilmistera, kde člen Motörhead Phil Campbell odehraje se svými “Bastard Sons” set Motörhead. Dá se očekávat duet dvou kouzelných zpěvaček Sharon den Adel a Tarji.
A opět představíme kapely, které v Česku nikdy nehrály na festivalu, jako například mongolskou senzaci The Hu,“ láká na letošní ročník Masters of Rock Jiří Daron. Zároveň dodává, že po letech strávených organizací Masters of Rock, už jej příliš mnoho věcí nedokáže překvapit.
Pozdrav s gestem „ďáblových rohů“
Každý český metalista by měl tento festival alespoň jednou zažít, protože možná právě tam pozná, co je to ta klasická metalová soudržnost, co je to pozdrav beze slov, ale pouze s gestem „ďáblových rohů“ – a to i mezi zcela neznámými, ale sympatickými lidmi.
Pokud vás ani toto nepřesvědčilo, Pepa Michálek na závěr podotýká, že festival je skutečně přátelským místem, plným zážitků. „Nejvíce si cením toho, že jsem na každém jednom ročníku poznal spoustu nových přátel a postupně se festival stal místem, kde se pravidelně setkáváme, protože se jindy moc šancí potkat nemáme. Zážitky s přáteli jsou prostě nejvíc.“
10
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
