Kliknutím zvětšíteAť si kdo chce, co chce říká, pro mě je první máj svátkem pokaždé stejně významný. V ten den jsem se totiž kdysi narodil, ráno před svítáním ještě, než vykročil májový průvod.
Zatímco mí šubířovští spolužáci jezdili na první máj do Konice, já jsem jako malý kluk v šedesátých letech chodil na prvomájové oslavy do Jevíčka. Vždycky jsem se moc těšil.
Jevíčko
Naši mně tam totiž pokaždé koupili párek a zmrzlinu a otec mi ještě donesl z práce odznak s prvním májem. V průvodu se mi nejvíce líbil ozdobený alegorický vůz v podobě tanku z chornického Krasu, kde seděla v nažehleném moravském kroji mávající spolužačka Marie. A co kdosi tenkrát říkal na tribuně, mně bylo úplně ale úplně fuk.
Další „dobrovolně povinné“ první máje jsem zažil už v Praze na Letné. Pamatuji, že jednou bylo takové chladno, že mnozí přišli v pohorkách a teplých zimních kabátech. Také jsem v průvodu za transparentem Pragokoncertu spatřil Waldemara Matušku a Petra Spáleného. Na památku jsem si udělal fotku. Oba pánové se ovšem moc radostně netvářili. Patrně přišli na „befel“ a aby získali body či odpustky.
V roce 1986 jsem v prvomájovém průvodu měl s sebou čtyřletou dceru a nesl jsem ji tzv. na koni. A nad námi „létal“ Černobyl. Tehdy jsme ovšem jako obyčejní smrtelníci ještě nic přesného o havárii v jaderné elektrárně na Ukrajině nevěděli.
Od roku 1990 chodíme pravidelně „manifestovat“ na Petřín. Pozdravit se s panem Máchou, vždyť je máj, lásky čas.
Pavel Kyselák
20
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
