Vyvrcholením oslav byla pouť do Prahy, kam se vydalo necelých sto studentů a pedagogů. Část z nich byli členové pěveckého školního sbor DATIO, který měl tu čest doprovázet 16. 11. svým zpěvem v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha v Praze slavnostní mši svatou při příležitosti oslav 30. výročí kanonizace Anežky Přemyslovny.

A jaké jsou ohlasy?

Jsme rády, že jsme mohly prožít tyto krásné okamžiky oslav svaté Anežky a současně oslavy sametové revoluce. O to větší je naše vděčnost za to, že můžeme zpívat, věřit a být šťastné – svobodně a bez strachu.

Tereza P. a Adéla P.

Jsem moc ráda, že jsem se mohla účastnit takové velké oslavy a zazpívat svaté Anežce. V mém srdci tato vzpomínka zůstane navždycky.

Markéta H.

Doprovázet tak významnou mši svatou, na tak významném místě – není to sen? Prožít oslavy svaté Anežky, 30. výročí jejího svatořečení a zpívat v katedrále – to je pro nás obrovská pocta.

Tereza S.

Jednou jsme na zkoušce dostaly nabídku, jet zpívat do katedrály sv. Víta, Vojtěcha a Václava. Je možné to zvládnout? To se jen tak někomu nepodaří. Nám, díky našemu panu sbormistrovi a paní ředitelce ano a byl to pro nás nezapomenutelný zážitek. Moc děkujeme.

Lucie a Katka

Prožívat mše svaté s naším sborem Datio, s panem sbormistrem a kolegy muzikanty, to je vždy mimořádný zážitek, za který jsme my všichni ostatní kolegové vděční, náš prožitek se díky krásnému zpěvu našich děvčat násobí a přináší velkou radost. Tentokrát přinesl i kapku bolesti. Děvčata a jejich rodiny doma u obrazovek se těšily na televizní přenos, v tom se pro nás ale místo nenašlo. V rámci tak velikých oslav a tak veliké pocty – možnost zpívat v katedrále, to není důležité.

Z hlediska jednotlivých zpěvaček se váha důležitosti mění. A otevírá se prostor pro celou možnou škálu pocitů, od smutku, přes pocit nepochopení, křivdy, hněvu … V naší skupině jsme všichni prožili první chvíli smutku, ale s postupujícím časem už jsem jen byla zasažená pokorou našich děvčat, smutek slábl, zmizel a nechal žít jen dojmy radostné. U teenagerů je to reakce výjimečná, zralá a vzácná. Silný zážitek. Smutek vystřídal obdiv k našim děvčatům.

A snad je to i malé poselství naší patronky svaté Anežky České, která se uměla vzdát všech královských poct a slávy, jak pak bychom se my, její děti, neměly vzdát chvilkové pocty v televizním vysílání. A tak nezbývá, než s pokorou poděkovat, našim děvčatům i svaté Anežce za její krásný vzor, živý a potřebný i dnes.

Pavla Hostašová, ředitelka Střední pedagogické školy a Střední zdravotnické školy svaté Anežky České, Odry