Postřehy zaujatého čtenáře

Může se zdát, že tato aktivita, která je v České republice organizována 25 let, je široké veřejnosti již dostatečně známa. Několika příborským zástupcům lidu si přesto dovolím připomenout její základní myšlenku.

Primárním cílem je upozornit na porušování lidských práv čínským režimem v Tibetu, podpořit snahu Tibeťanů o zachování jejich národní identity a uctění památky tisíců zabitých během protičínského povstání a v následujících desetiletích.

Za čtvrt století od prvního vyvěšení tibetské vlajky v naší zemi se význam a smysl celé kampaně posunul.

Vlajka Tibetu už není chápána pouze úzce teritoriálně, ale stala se symbolem a připomínkou všech lidí a národů, náboženských menšin a etnik, které čelí podobnému osudu, kdekoli ve světě.

Vyvěšení vlajky je symbolickým protestem proti všem formám agrese, anexe a okupace, jakých jsme dnes stále častěji svědky.

Hlasovali zastupitelé

V letošním roce o žádosti spolku Lungta, který mezinárodní kampaň v České republice koordinuje, nehlasovala rada města, nýbrž zastupitelstvo. Přesunutí hlasování na bedra zastupitelů nesli někteří jeho členové dost nelibě.

Na rozdíl od neveřejného hlasování radních je totiž rozhodnutí zastupitelů jmenovité. Nakonec z 21 přítomných zastupitelů 11 hlasovalo pro, 2 proti, 6 se zdrželo a 2 nehlasovali. Usnesení tedy o jeden hlas nevzniklo.

Pro vyvěšení vlajky zvedli ruku, resp. zmáčkli tlačítko, zastupitelé napříč politickým spektrem, kromě jednoho komunisty a všech členů za KDU-ČSL. K jednacímu bodu nedočkavě vystoupil pouze J. Tuza (Příbor je náš domov), který přítomným kolegům vysvětlil, že vlastně nemají o dění v Tibetu žádné informace (sic!).

Bližšího vhledu do vědomí zastupitelů jsme bohužel nebyli svědky. Hned 6 z nich „skrylo“ svůj názor za alibistické tlačítko „zdržel/a se“ (podezřívám několik příborských zastupitelů, že jeho smysl dodnes správně nepochopili).

V Příboře si na koalici nikdo nehraje, takže každý hlasoval dle svého svědomí. Pro podporu kampaně byl starosta J. Malík (Příbor je náš domov) a místostarosta P. Netušil (Společně pro Příbor).

„Symboly pokládáme za důležité, přičemž vyvěšení tibetské vlajky považujeme za symbol nesouhlasu s potlačováním lidských práv a svobod, symbol boje proti násilí, útlaku a bezpráví. Nechápeme vyvěšení jako boj za suverenitu a nezávislost Tibetu,“ vysvětlil P. Netušil za všechny zastupitele Společně pro Příbor, kteří projevili názorovou jednotu a společně hlasovali pro.

Názorová shoda a jednotný pohled na problematiku tibetské vlajky vzešel z řad zastupitelů za KDU-ČSL (3 se zdrželi a 1 nehlasovala). Žádost o vyjádření směřovaná na předsedu Městské organizace KDU-ČSL S. Štefka však zůstala bez odpovědi. Jisté je, že v lidoveckém programu se mj. píše: „V centru naší politiky stojí úcta k lidskému životu, odmítnutí veškerých forem nespravedlnosti, respekt k právnímu státu…“

Vlastní iniciativa

Náměstí Sigmunda Freuda (a přilehlé ulice) nakonec nebylo o přítomnost tibetské vlajky ochuzeno. Ne všichni občané Příbora totiž souzní se svými zastupiteli.

Z vlastní iniciativy se tudíž rozhodli vyvěsit na svých domech a provozovnách tibetskou vlajku. Zavlála i na domě I. Sanitera v ulici Etzlova č. p. 218. „Naše společnost se bohužel jen s velkými obtížemi zbavuje svého konzervativismu, jednou nohou vězíme dosud hluboko v bahně komunistické ideologie a druhou v myšlenkovém světě 19. století. Nacionalismus, izolacionismus, zkostnatělost, nezájem o dění ve světě, ignorantství a sobectví bohužel stále ještě převažují. Už asi ne všude, ale v Příboře patrně dosud ano…,“ zdůraznil I. Saniter.

Postoj občanů města můžeme koneckonců považovat také za symbolický, jednak je vyjádřením jejich osobních lidských názorů a myšlenkového souznění s akcí „Vlajka pro Tibet“, jednak je projevem nesouhlasu s hlasováním několika volených zástupců. Jak praví jedno tibetské přísloví: „K tomu, abychom o něčem pochybovali často stačí, abychom tomu nerozuměli.“

Tomáš Motlíček