Kliknutím zvětšíteZářící okna v dáli se nám přibližovala. Dvounožka mě dál nesla zabalenou v dece. Najednou jsme zastavily u cizího domu, který byl ze všech stran obehnán plotem. Dvounožka prošla brankou a zamířila přímo ke vchodovým dveřím. Všimla jsem si, jak se něčemu vyhýbá. Byl to velký bílý pes, jež kolem nás radostně poskakoval a panáčkoval. Bála jsem se nyní ještě víc. Co když mi ten psík ublíží? Dvounožka však psíka uklidnila několik slovy. Stihla jsem ještě zaslechnout, že se jmenuje Dweny.
Prošly jsme dveřmi a psa nechaly za sebou venku. Dvounožka si zula boty a pokračovala dál do domu dalšími prosklenými dveřmi. Deku, ve které jsem byla zabalená, položila na podlahu ve velké místnosti se zapálenými kamny a posadila se kousek vedle na zem. Bolela mne očka a kýchala jsem. Rozhlížela jsem se kolem. Bylo tu příjemné teplo a místnost mi nepřipadala tak děsivá, jak jsem očekávala. Líbila se mi naducaná pohovka, skříně i ta okna s výhledem ven. A těch květin na hraní! Dvounožka na mě cosi šišlala a snažila se na mne sahat. Pořád mi říkala slovo „Leeloo“ a já pochopila, že to bude asi mé jméno. Líbilo se mi.
Vylezla jsem z deky, zamířila se to přímo na pohovku a pro jistotu jsem byla stále přikrčená, kdyby bylo náhodou potřeba se rychle někam schovat. Z pohovky jsem zahlédla růžovou bedýnku vedle schodů. To bude jistě záchodek. Pak mi zakručelo v břiše. Vůbec jsem si neuvědomila, že mám takový hlad. Dvounožka jakoby mé bříško slyšela. Zvedla se ze země a odešla do vedlejší místnosti přes chodbu, která jistě musela být kuchyní. Slyšela jsem rachot, šustění a cinkání, ale nevěnovala jsem tomu tolik pozornosti. Místo toho jsem pokračovala v prozkoumávání.
První dny Leeloo I. v novém domově byly poznávací, pak se ale osmělila.
Když se však dvounožka vrátila se dvěma miskami, ucítila jsem, že nese něco dobrého. Páni, mám fakt hlad! Přiběhla jsem v momentě, kdy misky přistály na podlaze, a pustila se hned do jídla. Pochopila jsem, že se není čeho bát, alespoň nyní. Dvounožka je sice cizí, ale dala mi najíst, takže určitě nemůže být tak zlá.
Snědla jsem několik soust a venku začal štěkat ten pes. Lekla jsem se, až jsem se roztřásla a co nejrychleji běžela pod nejbližší skříň. Dvounožka na mě volala, ale já ji neposlouchala. Dokud tu bude ten pes štěkat, nechci tu být a zpod skříně nevylezu. Třásla jsem se.
Uplynulo několik hodin. Již byl klid, dvounožka usnula ve své posteli, ale já byla pořád vzhůru. Muselo být pozdě v noci. Vylezla jsem zpod skříně a rozhlédla se kolem. Až na toho psa venku to tu tak strašidelně nevypadalo. Dům byl sice jiný než ten, ve kterém jsem strávila posledních několik dní, ale možná, že když ho pořádně prozkoumám, mohla bych najít pár schovek. Zamířila jsem k nedojedené misce a pak rovnou na růžový záchodek. Musím ukázat, že jsem šikovná kočička. Ze záchodku jsem šla k dvounožce. Poznala jsem, že nespí, protože na mne mžouraly její ospalé oči.
„Čiči,“ řekla šeptem a natáhla ke mně ruku.
Šla k jejím prstům a očuchala je. Poprvé jsem na sebe nechala od ní sáhnout, ale pořád jsem se krčila.
„No tak. Neboj,“ pokračovala dvounožka a už už si mě chtěla vzít k sobě.
Nenechala jsem se a plnou rychlostí jsem zamířila rovnou na své místo po skříní. Dvounožka mě následovala. Jakmile zjistila, že mě zpod skříně nedostane na jídlo ani slova, odešla znovu spát. Najednou bylo znovu ticho. Vylezla jsem. Nikde nikdo. Šla jsem zkontrolovat dvounožku. Tentokrát tvrdě spala. Tady v místnosti bylo tepleji, než pod skříní na chladné podlaze. Vyskočila jsem na pohovku a zavrtala se do chundelaté deky na ni. Snad nebude ten pes zase štěkat a dvounožka si mě tu nebude všímat. Už jsem byla moc unavená a ta deka tak teple hřála.
Uvidíme, co přinese nový den.
Možná bych tomuhle místu mohla začít říkat nový domov.
Vaše Leeloo I.
Zpracovala Šárka Vlachová
4
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
