Pamatujeme si, jak se na přelomu ledna a února tohoto roku objevil v jednom slezském útulku starý menší pes. Pojmenovali ho Bárt. Nikdo se k němu nehlásil jako majitel a nikdo ani neměl zájem si ho adoptovat. Jaká budoucnost čeká starého a možná i nemocného psa v zimě, v kotci, s malou šancí na brzký domov? Záchranáři se to rozhodli změnit.

Nejdříve bylo třeba dostat Bárta ze severu na jih Moravy. Převoz od začátku stíhaly komplikace - nejdříve byl zrušen vlakový spoj mezi Starým Městem a Ostravou kvůli nehodě na železnici, odpoledne se stále ještě jezdilo odklonem s přestupem v Brně. Co čert nechtěl, přestupovalo se zrovna na nejvzdálenější nástupiště rozlehlého brněnského hlavního nádraží, a to v šibeničním čase několika málo minut.

Pro drobnou převoznici se středně velkým psem v přepravce by bylo nemyslitelné zvládnout tak rychle přeběhnout. Musel tedy pomoci ochotný spolucestující, který Bárta i s přepravkou obětavě vzal do náruče a převoznici kvapem doprovodil na perón.

Pejsek Bárt se svou převoznicí Sylvou.Pejsek Bárt se svou převoznicí Sylvou.Zdroj: Sylva Kaplanová

V náhradní péči Bárt pookřál. Z unaveného, smutného, podvyživeného staříka a vrchního velitele armády blech se stal divoch a donchuán. Protože má rodina více pejsků, které Bárt tak trochu zlobil, našel nakonec ubytování v pokojíčku u babičky, která s rodinou bydlí.

Stal se tak spolubydlícím čínského chocholatého psíka Šimona, kterého jste v našem seriálu poznali před dvěma týdny. Šimon je totiž nejen rošťák, který zná ta nejvybranější jídla a jejich nejdůmyslnější úkryty, ale také výborný psí kamarád, který se snese s ostatními chlupáči a oni uznávají jeho. Bárt toho už moc nevidí a neslyší, a tak ocení klid a soukromí.

Pejsek BártPejsek BártZdroj: Jménem psa, z. s.

Po pár měsících se Bártovi začalo hůře dýchat. Veterinární vyšetření odhalilo šelest na srdci a celkově zvětšené srdce, které svou velikostí trápí plíce. Zároveň mu byla diagnostikována rakovina varlete. Kvůli kondici srdce není možné uvést ho pod narkózu, a tedy nádor vyoperovat.

To je samo o sobě už dost špatných zpráv najednou. Jaké bylo ale zděšení veterinářky i rodiny, když se na rentgenu ukázaly broky! Jen v polovině těla, kam snímek sahal, se jich našlo pět. Kolik jich ještě může v sobě mít?! Staré střelné zranění Bárta už nebolí, broky zarostly do těla a vyndávat je nemá teď už smysl. Tím spíš, že operaci by jeho srdce nezvládlo.

Vyvstávají však otázky. Kdo byl tak zlý a ubohý, že po něm vypálil? Jak moc jsme jako lidstvo zvrhlí, že střílíme i po nevinných, bezbranných zvířatech? Na mysl nám přichází píseň od Blitz Union, ve které se zpívá, že "někdy nejsem pyšný na to, že jsem (také) člověkem"…

Zároveň bylo rozhodnuto. Bárt zůstane v rodině napořád po boku svého parťáka Šimona. Stejně jako on byl zařazen do programu virtuální adopce, kde mohou lidé prostřednictvím dané záchranářské organizace podporovat pejska, který potřebuje pomoc. Bártovou patronkou se stala Renáta Krupicová z Ostravy, která s ním také absolvovala první část převozu z útulku. Bárt má třináct, čtrnáct, možná patnáct let a budeme doufat, že tady s námi ještě co nejdéle bude.

Sylva Kaplanová