Jednou jsme si všimli středního černého psa, který se opakovaně motal za naší ulicí. Sousedé si ho všímali také, prý se tady objevil a nikomu nepatří, před každým utíká. Má už jen jedno oko, nejspíš se to muselo stát někdy nedávno. Je hubený, živí se zřejmě jen tím, co najde, a toho stejně moc není. Někdo ho snad občas nakrmí, ležela tam nějaká miska. A jiní mu tyto misky s jeho možná jedinou potravou obraceli dnem vzhůru - jen aby si nezvykl dostat nažrat blízko jejich obydlí a neusadil se tam. Jak tvrdé musí mít srdce člověk, kterého toto napadne?

Rek byl pes sympaťák.Rek byl pes sympaťák.Zdroj: Sylva Kaplanová

Mírně bezradná začínala být už i městská policie. Jeho dosavadní příběh zčásti znali. Byl to toulavý pes, byl odchycen a adoptován do vedlejší obce. Z adopce ale po pár dnech utekl, majitele ho zpátky zřejmě nechtěli a on se znovu vynořil v téže lokalitě, odkud ho městská policie předtím odvezla. Teď se choval zvláště plaše a strážníci ho začali považovat za neodchytitelného. Tomu se moje máma trochu usmála. Čtrnáct dní mu nosit jídlo na jedno místo - a bude můj, pomyslela si. A tak se také stalo. Nejspíš věděl, proč měl předtím utéct z adopce. Prostě se mu tady zalíbilo. Prostě čekal na nás. Dostal jméno Rek, tedy Hrdina - po tom, co všechno musel už v životě zvládnout, si ho zasloužil.

Denny má nový pelíšek.
Psí osudy: Seznamte se s Dennym, který přijal pomoc - a dnes sám pomáhá

Ráno nás však Rek zdravil na trávníku před domem. Cože? Jak se mohl dostat ven? Protáhl se neuvěřitelně úzkou dírou, která by normálně stačila nanejvýš tak pro nohu dospělého muže. Tak hubený tehdy byl. Díra byla okamžitě vyspravena a uličník si musel na výlety o samotě bez dovolení nechat zajít chuť. Brzy jsme mu také zařídili ubytování uvnitř domu, aby po tom všem cestování pěšky venku v zimě a dešti zažil něco lepšího.

Začátky nového života nebyly zatím lehké. Rek na vycházce kolaboval, táta ho musel přinést domů v náručí. Veterinářka odhadla věk deset let a konstatovala, že pes je sice ještě vyčerpaný, ale jinak je na tom na svůj věk celkem slušně, jen má slabší srdce a už mu dobře neslouží sluch a ani zrak na jediném oku - to druhé bylo bohužel skutečně vypíchnuté a nenávratně poškozené. U psa se zdravým srdcem by bylo možné zbylé oko operovat, aby lépe viděl, v Rekově případě musí být ale od operace upuštěno.

Rek s tou, kterou má rád a která má ráda jeho.Rek s tou, kterou má rád a která má ráda jeho.Zdroj: Sylva Kaplanová

Rek postupně nabral pár kilo a zlepšila se mu srst, získala krásný zdravý lesk, který je u černých psů zvlášť výrazný. I když toho moc neviděl a neslyšel, čich měl stále výborný a brzy zjistil, kde skladujeme piškoty. Užíval si zahradu, nechal se krmit z ruky. Tady jsem poznala, jak krásné a něžné je citové pouto se starým psem. Rek nebyl divoký blázínek jako náš druhý chlupáč, ale dal mi poznat zcela jiný rozměr psí lásky, který je neméně nádherný.

Později nám jeden místní občan vyprávěl další podrobnosti z Rekova příběhu. Vídal ho prý toulat se po jiné čtvrti už několik let. Pořád stejně hubeného a hladového. Je až zázrak, že si Rek z takového života neodnesl nějaké opravdu vážnější poškození zdraví. Dotyčný si zvláště pamatoval jednu příhodu: Reka honil německý ovčák a Rek před ním utekl do potoka. Na druhé straně vylezl a běžel dál do další čtvrti. Tady jsme viděli, že statečný pes dostal své jméno opravdu právem.

Majky dnes už jezdívá na dovolenou.
Psí osudy: Seznamte se s Majkym. Z ráje do pekla a pak zase do ráje

Reka občas ještě potrápily zdravotní potíže. Jako když se mu jednou udělalo zle v době, kdy jsme zrovna nebyli přítomni. Byl to den, kdy byl konečně odchycen toulavý kříženec jezevčíka Kuba, který se později také stal naším psem. V tu chvíli to však byl nalezenec, kterému jsme chtěli dát zázemí, a mezitím hledat majitele; netušili jsme, že nikdy žádný nepřijde. Kubu jsme tedy šli ubytovat - a uviděli jsme, jak je Rekovi špatně. Mělo to tak být, že se Kuba nechal odchytit zrovna v den, kdy o pár desítek metrů dále přišla na jeho psího kamaráda zlá chvíle? Věřím, že ano.

Nový přírůstek jsem tedy první hodiny v novém prostředí pro jistotu hlídala, zatímco máma sehnala odvoz a uháněla s Rekem na veterinu. Nejhorší obavy se naštěstí nepotvrdily a Rek to zvládl. Přišlo se ale na to, že má nemocná játra, a také od té doby přestal vidět takřka úplně. To nás zase tolik nepřekvapilo, neboť čínská medicína praví, že játra a oči jsou propojené.

Rek si užíval zahradu.Rek si užíval zahradu.Zdroj: Sylva Kaplanová

Nastal tedy čas, kdy jsme o něj museli začít pečovat ještě trochu jinak. Pomáhat mu zdolat dva schody do zahrady, asistovat mu při krmení, časem se naučil orientovat se v zahradě a užíval si jí zrovna tak jako dříve. Na veterině dostal k trvalému užívání léky s obsahem ostropestřce mariánského, který játrům prospívá - velké tobolky, které nebylo jednoduché do slepého psa dostat. Vydlabat nožem piškot, vložit do něj tobolku, na povrchu lehounce zamáznout máslem, aby nevypadla - to byl odteď každodenní způsob, jak zajistit, aby si Rek vzal potřebný prášek, a ještě aby se mu to i líbilo. Léky zabraly a Rek si i přes absenci zraku radostně užíval života po další tři roky.

Baddy je již spokojený pes.
Psí osudy: Seznamte se s Baddym, který znovu začal chodit díky operaci uší

Rek dnes už pár let není mezi námi. Dožil se ale požehnaného věku čtrnácti let a těší nás, že jsme měli tu čest být jeho rodinou a že jsme mu mohli udělat čtyři roky šťastného psího života.

Sylva Kaplanová