Jako místo narození se převážně uvádí Uherský Brod. Málokdo v naší historii dokázal za 78 let svého života tolik vykonat, napsat a současně i procestovat, byť to byly náboženské a politické poměry, které ho přinutily jako vysvěceného kazatele Jednoty bratrské v roce 1628 k útěku z vlasti a k hledání vhodných míst pro své další uplatnění a život vlastní rodiny.

close Hrob J. A. Komenského v sousedním mauzoleu v Naardenu, 1993. info Zdroj: z archivu Jaroslava Skopala zoom_in Hrob J. A. Komenského v sousedním mauzoleu v Naardenu, 1993. Tu s ohledem na tehdejší životní podmínky v Evropě zakládal třikrát. K jeho zahraničním působištím patřily zejména polské Lešno, krátce Anglie, dále místa ve Švédsku a Uhrách. Poslední svá léta strávil v nizozemském Amsterodamu, kde 15. listopadu 1670 zemřel a v téže zemi byl i pochován. V tomto příspěvku zavzpomínám, kde a kdy a za jakých okolností jsem se s osobností velikána Komenského postupně seznamoval. Jinými slovy, o jaká setkání i prostřednictvím koho a čeho k nim docházelo.

V Přerově

Jedna z hlavních ulic Přerova nese jméno Komenského a už tak dává na vědomí, že Přerov může být s Janem Amosem Komenským něčím svázán. Na této ulici je i hlavní vchod do přerovského Gymnázia Jakuba Škody. V budově tohoto gymnázia jsem jako student strávil celkem čtyři roky a vím, že tam jsem nějaké povšechné informace o Komenském načerpal. V místě, kde Komenského ulice začíná, byla na ni dříve dopravně napojena ulice Čapka Drahlovského. Na ní dnes najdeme dva objekty, též volně spojené s Komenským: Českobratrský evangelický kostel a na blízkém paloučku před ním nejstarší sochu Jana Amose Komenského u nás.

Když jsem do uvedeného kostela jako žák a student byl rodiči posílán, tak se vedlejšímu sálu, vybavenému židlemi a klavírem, říkalo Komenského síň. Jak jsem v současnosti postřehl, tak zřejmě s postupnými personálními změnami ve staršovstvu a v osobě působících farářů se tento název vytratil a je to už jen sál. Již zmíněná socha Jana Komenského je na současném místě už řadu let. Dočetl jsem se o ní, že je zřejmě nejstarším pomníkem J. A. Komenského na Moravě (od roku 1874) a dal ji zhotovit Ústřední spolek moravských učitelů u Tomáše Seidana.

Na Horním náměstí je v zámecké budově už dlouhodobě umístěno Muzeum Komenského v Přerově. Několikrát jsem v něm v minulosti byl a pamatuji se např. na školní třídy v různých dobových stylech, z nichž jedna připomínala i někdejšího „učitele národů“ z dob, kdy se sám v Přerově vzdělával.

Muzejní fond tzv. „novodobých knižních komenián“ se v roce 2010 rozhodla obohatit má manželka Astrid, když muzeu věnovala Komenského knihu Didaktika analytická, vydanou v Praze roku 1874. Tuto knihu vlastnil a jako učební návod svého času používal její dědeček Vojtěch Krybus, povoláním řídicí učitel. Horní náměstí v Přerově je mi sympatické mj. tím, že v blízkosti muzea je situován i velkolepý pomník Jana Blahoslava, jakéhosi duchovního předchůdce Jana Amose Komenského.

close Pohled na venkovní expozici Jednoty bratrské v Přerově v prostoru někdejší školy Jednoty bratrské. info Zdroj: z archivu Jaroslava Skopala zoom_in Pohled na venkovní expozici Jednoty bratrské v Přerově v prostoru někdejší školy Jednoty bratrské. Stačí z Horního náměstí sejít asi dvě stě metrů k lokalitě Na Marku a k novému Tyršovu mostu a dostaneme se k poměrně novému Památníku Jednoty bratrské. Nejdříve naše oči upoutá na černém kovovém oplocení venkovní expozice archeologických nálezů latinský nápis OMNES OMNIA OMNINO. V českém překladu to může znít VŠECHNO VŠEM VŠESTRANNĚ.

To byla zásada, kterou Jan Amos Komenský uplatňoval ve vzdělávání. Sám zde působil nejdříve jako student v období 1608 až 1611 a po svých dalších studiích mimo vlast se sem vrátil už jako učitel, aby sám vzdělával ty mladší a to od roku 1614 do roku 1616 dokonce ve funkci rektora této latinské školy. A právě tato část venkovní expozice je postavena v místě tehdejší bratrské školy.

Příchozí z Horního náměstí uvidí nad již zmíněným latinským nápisem i věrnou zvětšeninu obrázku z 97. kapitoly Komenského knihy ORBIS PICTUS s českým podnázvem Svět v obrazích. A až návštěvník vejde do vnitřního prostoru tohoto památníku, může se skutečně trochu cítit jako ve škole. Podlaha je pokryta dřevem a na zídce dřevěná prkna nahrazují lavice. V tomto prostoru skutečně na konci 16. století a později byly dvě třídy bratrské školy. Instalované popisy na černých panelech pomáhají k získání dalších informací.

Zbývá ještě druhá část památníku a tou je vedlejší trávník, na němž je do země zapuštěnými světlými dlaždicemi vyznačen obrys v zemi nejdříve odkrytých a nyní opět zasypaných základů obvodového zdiva modlitebny Jednoty bratrské. U jednoho vzdálenějšího rohu obrysu zdiva modlitebny upoutá naši pozornost obelisk, na kterém je umístěn i český nápis ZVÍTĚZIL BERÁNEK NÁŠ, NÁSLEDUJME JEJ.

Obelisk též připomíná někdejší historickou věž, která v onom místě rovněž stála. Mezi školou a modlitebnou je zpřístupněna historická štětová cesta, která v minulosti umožňovala přístup k řece a z níž byl i vstup do školy. Po ní kdysi chodívali i Jan Blahoslav a Jan Amos Komenský. V zimním období je podle provozního řádu přikryta, ale od dubna by měla opět posloužit i příchozím.

Pro archeology, kteří na tomto místě poměrně nedávno prováděli výzkum, a samotný Přerov to byly nesmírně cenné objevy. Bylo by škoda se s venkovními expozicemi památníku neseznámit a nenabízet je i našim známým návštěvníkům města. Mimochodem začátkem srpna 2017 na tomto místě při jednodenní návštěvě Přerova na pozvání Sokola Přerov a za podpory města Přerova strávila dvacet až třicet minut i skupina hostů, příbuzných generála Františka Moravce. Byly mezi nimi generálova vnučka Anita Moravec Gard, pravnučka Alicia Carter, obě z USA, a též paní Marta Šenkapounová z Čáslavi, generálova praneteř. Stalo se tak při jejich přesunu z Městského domu do sokolovny

Doma hlavně s knihou

V obývacím pokoji svého bytu jsem jakoby pod neustálým dohledem Jana Amose Komenského. Z jedné skříňky na mě neustále dohlíží tento moudrý pán v podobě sádrové busty od sochaře Vincence Makovského. Bustu si pořídil můj tchán Miloš Krybus, kterého jsem žel neměl možnost nikdy osobně poznat, protože předčasně podlehl nemoci už na podzim roku 1945.

Od konce roku 1939 do roku 1943 působil jako evangelický farář v Daňkovicích na Českomoravské vysočině a soudím, že tehdy si snad bustu pořídil. Autor busty Vincenc Makovský byl z evangelické rodiny a pocházel z Vysočiny, kde se v Novém Městě na Moravě narodil a po své smrti tam byl i pochován (žil 1900 až 1966).

close Obálka Komenského knihy ORBIS PICTUS, 1942. info Zdroj: z archivu Jaroslava Skopala zoom_in Obálka Komenského knihy ORBIS PICTUS, 1942. Kniha od J. A. Komenského, která se z tchánovy knihovny zachovala, nese název ORBIS PICTUS s podnázvem Svět v obrazích. Často jsem o ni při hledání v knihovně pohledem zavadil, ale do podrobnějšího zkoumání jejího obsahu jsem se pustil až letos.

Výtisk této světově známé Komenského knihy pochází z roku 1941 z vydání u Fr. Borového. Má na počet stránek i bohatý úvod od Josefa Hendricha, který umožňuje i lépe pochopit, co Komenský tímto svým dílem sledoval. Tak např. uvádí: „Obrázková kniha s textem, jaký má Orbis, byla zamýšlena Komenským už pro školu národní, přesněji řečeno pro třídu, kde se vyučovalo ještě jen mateřským jazykem.“

Komenský ji však napsal v latině, která se tehdy uplatňovala ve vzdělávacím systému evropských zemí. V roce 1656 poslal rukopis Orbisu tiskaři Endterovi do Norimberku, aby opatřil německý překlad latinského textu a dřevoryty pro obrázky.

„Vydání s českým textem se objevilo až po smrti Komenského, a to na Slovensku v Levoči r. 1685. Jméno českého překladatele neznáme,“ uvádí dále Jos. Hendrich. Vycházela i vícejazyčná vydání, např. u tiskaře W. B. Korna ve Vratislavi vyšel Orbis latinsko–polsko-francouzsko-německý r. 1805 a po druhé r. 1818. To je jen malá ukázka publicity této Komenského knihy.

Kniha ORBIS PICTUS měla sloužit nejen ke vzdělávání o podobě světa, ale i k výuce jazyků. Logika byla jednoduchá. Každá kapitola má svůj název, na nějž se další výklad zaměřil. Hned pod názvem kapitoly je umístěn odpovídající obrázek. V něm pak byly čísly označeny ty jeho prvky, jejichž významu, pojmenování a funkci měl žák porozumět. Tuto úlohu přebíral text pod obrázkem, kde se opět objevila čísla z obrázku, tentokrát vždy bezprostředně za slovem, které prvek z obrázku pojmenovávalo.

close Ukázka z knihy ORBIS PICTUS, 1942, „služby“. info Zdroj: z archivu Jaroslava Skopala zoom_in Ukázka z knihy ORBIS PICTUS, 1942, „služby“. Vydání Orbisu, které zde konkrétně popisuji, má 150 kapitol. Prvá dvacítka má trochu podobnou strukturu jako začátek prvé knihy GENESIS Starého zákona, protože v obou případech zde lze najít vývojovou posloupnost v popisu vzniku světa. Až do 34. kapitoly se Komenský věnuje živému tvorstvu a někde se vyskytuje u zvířat i přídavné jméno divoký či domácí.

Od 35. kapitoly se začíná zabývat člověkem, nejdříve jakousi jeho zjednodušenou anatomií, zjednodušeně i lidskou duší (kap. 42) a zejména pak jeho činnostmi (řemesly) a prostředím, v němž se činnosti odbývají. To vše do zhruba sté kapitoly. Dál následují témata volně označitelná jako nauka (věda), mravouka s ctnostmi a zbytek už se těžko kategorizuje.

Jde v něm o něco ve smyslu organizace a řízení měst, státu a politiky vůbec, takže se objevují i pojmy jako voják, šik a bitva či obležení města. Posledních šest kapitol nese názvy: NÁBOŽENSTVÍ, POHANSTVÍ, ŽIDOVSTVÍ, KŘESŤANSTVÍ, VÍRA MAHOMETSKÁ, PROZŘETELOST BOŽSKÁ a POSLEDNÍ SOUD. Kniha končí šestiřádkovou ZAVÍRKOU s obrázkem moudrého vousatého učitele, vyzývajícího žáka, aby sám dál pokračoval s těmito posledními větami: „Boha se boj a vzývej ho, aby dal tobě ducha moudrosti. Bůh s tebou!“

Podněty zvenčí

Když jsem přišel na to, že poměrně mladý autor (ročník 1968), který se živí mj. svými ekonomickými znalostmi a dokázal zaujmout i v politice, vydal svou druhou knížku, mně připomínající vznešený volební program, a ještě v ní odkazující na Jana Amose Komenského, stalo se to pro mne výzvou k bližšímu seznámení. Ta kniha se jmenuje „Nová šance pro druhé století naší republiky“ a vyšla v Praze v roce 2018. Jejím autorem je Libor Michálek, jehož rodinné kořeny jsou zde na Přerovsku. V letech 2012 až 2018 byl senátorem za obvod Praha 2.

close Busta J. A. Komenského od Vincence Makovského. info Zdroj: z archivu Jaroslava Skopala zoom_in Busta J. A. Komenského od Vincence Makovského. V úvodu knihy se odvolává na poselství T. G. Masaryka, jež si vyložil tak, že láska v širším slova smyslu je smyslem života. U Jana Husa to byla Láska k Pravdě a Jana Amose Komenského měla charakterizovat Láska ke vzdělanosti. Václav Havel měl Lásku k demokracii. Takže Komenský je spojen se vzdělaností a právem je označován jako „učitel národů“.

Libor Michálek své návody, kam orientovat politiku, v knize nazval cestami. V Cestě ke vzdělanosti znovu připomenul Komenského, tentokrát jeho slovy: „Naši učitelé nesmějí být podobni sloupům u cest, jež pouze ukazují, kam jít, ale samy nejdou.“ Michálek to interpretuje na dnešek: „Vzdělanost není jen o studiu ve škole. K vyšší míře vzdělanosti je potřebné, aby i dospělí věnovali pozornost osobnímu růstu. …… Můžeme získat mylný dojem, že do vzdělání se investovat nemusí.“

A ještě jeden poznatek z uvedené Michálkovy knihy. Na jejím konci je zařazena příloha s neformálním názvem Jan Amos Komenský, výtah z knihy „Jedno nezbytné“. Jak by mohli politici řídit věci lidské společnosti, aby byl pokoj mezi rodinami, státy a vládami. Tato příloha obsahuje deset bodů, které mají podobu moudrých rad, jak v politice postupovat. Zdá se neuvěřitelné, že je Komenský vyslovil před 352 lety, protože neztrácejí aktuálnost ani dnes. Volně uvedu jen tu prvou, týká se SVORNOSTI, nezbytné pro zachování míru. Ta má být duchovním tmelem, udržujícím pohromadě všechny údy společnosti, poněvadž mír je ohrožen, kdykoliv se rozcházejí myšlenky, rozhodování, snahy a usilování.

V Nizozemsku

Bylo to v roce 1993, ve čtvrtém roce znovu otevřených hranic na západ, kdy jsem se zúčastnil krátkého autobusového zájezdu pobočky Českého svazu vědeckotechnických společností v Přerovských strojírnách do Nizozemska. V programu byl jeden přitažlivý bod a to návštěva místa v Naardenu, kde je pohřben Jan Amos Komenský. Nejdříve, poté co jsme dojeli do Amsterodamu, jsme absolvovali vyhlídkovou plavbu po jeho kanálech. I když v Amsterodamu trávil Komenský svá poslední léta, nevzpomínám si, že by nějaký konkrétní dům s ním spojený byl tehdy připomínán.

close Naarden 1993, vchod do muzea J. A. Komenského. info Zdroj: z archivu Jaroslava Skopala zoom_in Naarden 1993, vchod do muzea J. A. Komenského. V Naardenu jsme směřovali k muzeu a mauzoleu J. A. Komenského (Comenius Museum). Mauzoleum je upravená bývalá kaple a na její dlážděné podlaze je v jednom místě černá mramorová deska s jeho jménem, pod níž je vlastně Komenského hrob. Muzeum je novější a je upraveno ze sousedící budovy. Teprve dnes, kdybych tam znovu byl, bych si ty správné pocity úcty a pokory dokázal navodit.

Vzpomínám, že jsme pak šli procházkou do blízkého místa, asi parku, a tam jsme si prohlédli sochu Jana Amose Komenského od českého autora Vincence Makovského. Takže stejný sochař, jehož Komenského busta je i u mne doma. Dnes, kdo tam také pojede, shledá, že dotyčná socha byla přemístěna do prostoru u Komenského mauzolea.

Jak je to s dalšími sochami Komenského od V. Makovského prozradí krátká citace z článku k výstavě s názvem „J. A. Komenský: Vzdělání pro všechny“, instalované v Bethlehemu v březnu 2017, od autorky Markéty Pánkové z Národního pedagogického muzea a knihovny J. A. Komenského v Praze:

close Socha J. A. Komenského od V. Makovského v Bethlehemu, Pensylvánie, 2017. info Zdroj: zdroj: comeniusacademicclub.org/news zoom_in Socha J. A. Komenského od V. Makovského v Bethlehemu, Pensylvánie, 2017. „Město Bethlehem je pro české badatele a komeniology zajímavé také tím, že v průčelí Moravian College stojí jedna ze tří kopií soch J. A. Komenského od Vincence Makovského, významného českého sochaře. První kopie je umístěna v Uherském Brodě, druhá v Naardenu a třetí v Bethlehemu (Pensylvánie, USA). Městu Bethlehem byla Komenského socha darována dne 20. května 1960 Univerzitou Karlovou. V říjnu 1991 byla formálně znovu odhalena prezidentem Václavem Havlem při jeho oficiální návštěvě Moravian College. Socha Komenského od Vincence Makovského je umístěna před Komenského síní (Comenius Hall) v Moravian College, Bethlehem, Pensylvánie, USA.“

V Texasu

Vzpomenu ještě jedno zahraniční setkání, jehož část se týkala mj. i prověřování mých tehdejších vědomostí o J. A. Komenském. Bylo to v říjnu 1997, kdy jsem byl i se synem Markem pozván Jerrym Elznerem, Čechoameričanem a členem Amerického Sokola z města Corpus Christi, na návštěvu Texasu. Jeden den naší návštěvy byl věnován městu Temple, kde je sídlo instituce Slovanská podporující jednota státu Texas (SPJST).

V té době si SPJST připomínala sto let od svého založení. V duchu svého názvu se zabývá podporou potomků českých, moravských, slovenských a polských usedlíků v Texasu. Podpora spočívá v poskytování výhodných pojišťovacích, úvěrových a dalších podobných služeb jak občanům, tak i spolkům. Např. jednota Sokol Corpus Christi si díky výhodnému úvěru od SPJST mohla dovolit postavení vlastní sokolovny, která se po splacení úvěru stala definitivně jejím majetkem.

close V sídle SPJST, Temple, Texas, říjen 1997, sedící zleva Marek Skopal, Jerry Elzner, Jaroslav Skopal, stojící 2. zleva Leonard Mikeska, zcela vpravo Howard Leshikar. info Zdroj: SPJST zoom_in V sídle SPJST, Temple, Texas, říjen 1997, sedící zleva Marek Skopal, Jerry Elzner, Jaroslav Skopal, stojící 2. zleva Leonard Mikeska, zcela vpravo Howard Leshikar. Jerry Elzner měl být v době naší návštěvy oceněn diplomem a medailí za svou práci v pojišťovnictví ve prospěch SPJST a tak mě i se synem vzal na tento ceremoniál sebou. Začátek vlastní návštěvy na místě samém proběhl i s uvítáním v Muzeu SPJST, umístěném ve sklepních prostorách sídla instituce. Kromě části připomínající začátky usídlování imigrujících předků v Texasu, byly zde exponáty se vztahem k jejich původní vlasti.

A zde zaujímaly významné místo dokumenty k osobnosti Jana Amose Komenského. Výklad nám podávala paní Dorothy Pechal a přidal se k tomu i pan Leonard Mikeska, tehdejší Vice President nejvyšší lóže SPJST. Byl to právě on, který mně přibližoval, co všechno tam o Komenském mají, proč si ho tolik váží a nakonec se otázal i mě, jak se na Komenského dívám a co o něm vím. Zde jsem musel před panem Mikeskou, obrazně řečeno, smeknout klobouk, protože jeho znalosti o Komenském podstatně zastiňovaly ty mé.

Jerry Elzner mě po návratu domů dopisem vyzval, abych o návštěvě v Texasu včetně sídla SPJST napsal do jejich Věstníku, což jsem provedl. V tom článku jsem neopomenul znovu ocenit vědomosti o Komenském u druhého nejvyššího šéfa SPJST, pana L. Mikesky. A tak vzpomínky starší i čerstvé na setkávání s Komenským končím s pocitem, že jsem své dřívější znalosti o velikánovi našich dějin stihl alespoň v poslední době přece jen poněkud vylepšit.

Jaroslav Skopal