Kliknutím zvětšíteNěkdejší slávu průmyslnického rodu Kleinů v Sobotíně připomíná rodová hrobka. Do objektu je možné nahlédnout mříží do hlavního vstupu. Projekt výstavby hrobky vypracoval v září 1880 Wenzel S. Baumheyer a stavební práce byly zahájeny o rok později.
Hrubá stavba stála již v roce 1885. V následujících třech letech se pracovalo na konečných a vnitřních úpravách mauzolea, včetně realizace nástěnných a nástropních maleb, které pochází od vídeňského malíře Franze Jobsta.
Kaple s podzemní hrobkou je situována uprostřed rozsáhlého parku a zřetelně inspirovaná dílem slavného italského renesančního architekta Andrea Palladia. Samotná budova vyniká bohatou sochařskou a kamenickou výzdobou. Svou honosností se nezadala s rodinnými hrobkami předních šlechtických rodů v českých zemích.
V roce 1997 se Obec Sobotín stává majitelem hrobky a dne 4. prosince 1999 došlo k vyzvednutí ostatků a jejich následnému uložení do rodinné hrobky u kostela sv. Vavřince v Sobotíně. Architektonicky cenný objekt stojí na okraji parku, blízko silnice 1/44.
Posléze jsme se zastavili v Rapotíně v Muzeu rapotínské sklárny. Zde nás provedl pan František Kašík, odborník v tomto odvětví a spoluzakladatel muzea, které patří obci Rapotín.
Muzeum rapotínské sklárny
Příběh rapotínských sklářů i samotné sklárny nyní vypráví muzejní expozice. Děj se odvíjí v čase, a stejně tak jsou uspořádány i jednotlivé předměty, plakáty a ostatní exponáty.
V muzeu si lze prohlédnout řadu typických výrobků sklárny i sklářskou pec. Muzejní expozice ve vitrínách představuje výrobky různých tvarů z foukaného skla i skla vyráběného na automatu či ohýbané nebo tvrzené sklo.
Informace jsou na speciálních posterech, do sklářského příběhu „vtahuje“ návštěvníka audio průvodce. V příbězích vystupují postavy z historie sklárny v jejích zlomových okamžicích.
Poslechnout si lze také autentické výpovědi sklářů. Dvě interaktivní obrazovky prezentují stránky z katalogů firmy Schreiber a z poválečných katalogů. V muzeu se pobaví i děti, které mohou hravou formou poznávat sklárnu a její výrobní činnosti.
Až si budete prohlížet ručně malované, i jinak dekorované osvětlovací sklo, vázy a další užitkové sklo, oceníte um a kreativitu sklářů, pro které byla tato práce životním posláním.
Historie sklárny
Jedna generace sklářů za druhou od roku 1829 utvářela svým umem život rapotínské sklárny a šířila její věhlas. Od 70. let 19. století pak Josef Schreiber a jeho příbuzní započali s modernizací podniku – pece začali vytápět generátorovým plynem a jako první v Rakousko-Uhersku se pustili do výroby lisovaného skla.
Z malé sklářské hutě postupně vyrostl rozsáhlý sklářský podnik s pobočkami v Německu, na Slovensku i v Čechách a obchodním zastoupením v Evropě, v americkém New Yorku a australském Melbourne.
Později přišly horší časy, krize a válka. Ale kreativní lidé našli východisko. Začala slavná éra výroby osvětlovacího skla. K petrolejovým a plynovým lampám přibyla výroba elektrických světel a lustrů.
Rapotínské osvětlovací sklo od meziválečného období patřilo k nejlepšímu svého druhu na světě, a to díky světelně účinným opálovým sklovinám vyvinutým ve spolupráci se Státním výzkumným ústavem sklářským. Po 2. světové válce začali v Rapotíně také jako první tvarovat ploché sklo.
Podnik opouštěly ložnicové mísy, hluboce ohýbaná stínítka, laboratorní Petriho misky a další zboží. Zavedení kontinuálního tavení umožňovalo výrobu dalších druhů sériově vyráběného skla.
Rozběhnout výrobu tvrzeného skla do výplní sporáků a později i do jiných spotřebičů nebylo jednoduché, ale místní skláři tuto technologii také zvládli.
V 70. a 80. letech 20. století pracovalo ve sklárně více než 800 zaměstnanců. 27. února 2009 ale pece zcela vyhasly a přes sto třicet posledních zaměstnanců ztratilo svou práci.
Kdysi světově proslulá sklárna tím po 180 letech definitivně ukončila výrobu.
Eva Raidová
4
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
