Stěrače maršrůtky – většího mikrobusu – nestíhají očistit přední sklo od přívalů vody. Jak stoupáme serpentinami, přibývá do kapek deště sníh a kroupy. Nechápu, že řidič ještě něco vidí, přestože rychlost není rozhodně závratná. Odněkud zezadu z bílé tmy se objevuje osobák, který nás myškou předjíždí. O několik kilometrů dále jej vidíme převrácený pod nevelkým srázem. V sedle ve výšce těsně pod dvěma tisíci výškovými metry se jako mávnutím kouzelným proutkem živly uklidnily, mraky se snaží probít slunce.

Sedlo se střediskem Nové Gudauri je skvělým zimním resortem, kde sjezdovky končí nad třítisícovou hranicí. Cesta dolů, na druhé straně sedla, je pro řidiče také náročná. Na silnici teče velkým proudem voda a asfalt je posetý kameny. Konečně jsme v údolí a hory se tváří jakoby nic. Takové bylo naše první seznámení s nádherným, ale často nebezpečným pohořím Kavkaz. Naším cílem bylo gruzínské městečko Stepantsminda, které je východiskem do národního parku a na ikonickou horu Kazbek 5054 metrů nad mořem s její sněžnou čepicí.

Obrazové ohlédnutí za cestou do Gruzie a na horu Kazbek.Obrazové ohlédnutí za cestou do Gruzie a na horu Kazbek.Zdroj: Jiří Eisenbruk

Jako by mocná síla kostela Nejsvětější trojice zapůsobila magickou silou na mračna, která  na chvíli odkryla pohled na nádhernou církevní stavbu na kopci nad městečkem. Stojíme a nevěřícně zíráme vzhůru. Za pár okamžiků se však opona mračen uzavře, ale dojem je nezapomenutelný.

Pokud se rozhodneme tuto zemi navštívit, můžeme se bez problémů vydat na cestu individuálně bez služeb cestovních kanceláří. Velkou výhodou je poměrně malá jazyková bariera. Většina obyvatel mluví rusky, ti mladší samozřejmě anglicky. Místní rádi cizincům pomohou, není problém se domluvit, i když někdo nevládne žádným ze dvou výše uvedených jazyků.

Vstupní bránou Gruzie jsou mezinárodní letiště, z Prahy létá přímá linka do hlavního města Tbilisi, cesta trvá zhruba čtyři hodiny. Další možností je let s mezipřistáním v tureckém Istanbulu či dalších městech. V Gruzii je dobrá hromadná doprava, ovšem je vhodné se připravit na starší dopravní prostředky. Nečekejme tedy žádnou velkou rychlost přepravy, ale i cesta může být jedním z cílů návštěvy země. Na starší návštěvníky v této zemi dýchne závan socialismu, jak jsme jej v České republice znali. Ovšem vývoj jde rychle dopředu a třeba v Tbilisi je celá řada moderních staveb od renomovaných světových architektů, které můžeme jen závidět.

Obrazové ohlédnutí za cestou do Gruzie a na horu Kazbek.Obrazové ohlédnutí za cestou do Gruzie a na horu Kazbek.Zdroj: Jiří Eisenbruk

Ale vraťme se pod horu Kazbek, která láká každoročně mnoho horolezců i vysokohorských turistů. Nemusíme mít ty nejvyšší ambice, okolí nabízí celou řadu vycházek i náročnějších výletů. Přivstat si ráno se na horách vždy vyplatí, nakrátko se nám ukázal i Kazbek ve své monumentální kráse. Skoro povinností je výstup k výše zmiňovanému kostelu Nejsvětější trojice.

Výstup je poměrně strmý, ale pravoslavný kostel ve výšce více jak dva tisíce metrů rozhodně stojí za to. Kdo má zájem, může dále stoupat po cestě, kterou absolvují vysokohorští turisté a horolezci s cílem zdolat Kazbek. Naše plány jsou poněkud skromnější a v sedle, kde začínají velká sněžná pole, se obracíme, abychom se vrátili do Stepantsmindy ještě v rozumném čase. Další den si dáváme odpočinek a procházíme údolím se strážními věžemi, vodopády a nádhernými rozkvetlými loukami s celou řadou vzácných orchidejí.

Jiří Eisenbruk