Kolekci město vystaví v prostorách Záložny na náměstí Přemysla Otakara. První návštěvníci by se mohli podívat do nového Muzea harmonik už na podzim. „Co harmonika, to skvost. Třeba tato, která má příklopku vykládanou mosazí a perletí. Umělec na ní pracoval celý měsíc,“ obdivuje krásnou práci Jiří Sedláček.

Podobných skvostů, jakým je prvorepubliková harmonika výrobce z Českých Budějovic, obsahuje kolekce desítky. Zahrnuje nástroje vyrobené před rokem 1948.

Na Výstavišti v Brně bude od 10. května otevřena expozice o lidských tělech z evropské dílny vynálezce plastinace Gunthera von Hagense.
Výstava Body Worlds v Brně: lidé uvidí zčernalé plíce i tělo s vrstvami tuku

Z tehdejšího Československa putovaly harmoniky do celého světa. Harmonikáři je vyráběli přímo odběrateli na zakázku. „Made for Joseph Jiran,“ stojí na jednom z tahacích nástrojů, který cestoval do amerického Chicaga. Ve sbírce jsou nástroje od 55 českých výrobců, ale i harmoniky z Itálie či Německa. Nejstarší má 150 let. Sběratel a vášnivý hráč na tahací harmoniku za 40 let shromáždil na 250 nástrojů.

Jiří Sedláček hraje na nástroje ze své sbírky: 

Zdroj: DENÍK/Daniela Tauberová

Profesí technik u dráhy vystudoval večerní konzervatoř a veškerý volný čas věnoval hudebnímu nástroji, u něhož jsou zdrojem zvuku kovové, dřevěné či plastové jazýčky, rozechvívané proudem vzduchu, který získáván pohybem měchu. Pro ovládání nástroje slouží dvě skupiny kláves.

Pražský hrad zcela otevřel brány, namátkové policejní kontroly však mohou probíhat i nadále.
Pražský hrad po půl roce otevírá. Nabídne dvě nové výstavy

„Na harmoniky hraji odmalička a postupně jsem nástroje objevoval. Nadchlo mě, že každá harmonika má jiný zvuk, že jsou malované, vykládané,“ vysvětluje senior, jenž první harmoniku držel v ruce dříve, než šel do školy.

Plně funkční harmoniky 

Jiří Sedláček vystavuje harmoniky v rodinném domě v Javoříčské ulici v Litovli. Knoflíkové, klávesové akordeony, heligonky a atypické harmoniky leží všude. Na chodbě, v pracovně, kuchyni i ložnici. „Harmoniky jsou plně funkční,“ popisuje sběratel a spustí v kuchyni na oblíbenou heligonku skladbu z Lazebníka sevillského, známé opery Gioacchina Rossiniho.

Když Jiří Sedláček nástroje pořizoval, byly často ve špatném stavu. Sháněl je po bazarech a jinde. Finance na nákupy a restaurování harmonik získával opravami a prodejem „obyčejných“ nástrojů. „Skvosty bych neprodal. Třeba s touto Perlou jezdil cirkus Kludský,“ rozehraje se na unikátní knoflíkový chromovaný akordeon s ručně řezanou a pilovanou příklopkou, který vyrobil prostějovský výrobce pro svoji dceru Perlu. Ve finanční tísni akordeon prodal do cirkusu.

Stavba repliky vyhořelého kostelíku Božího Těla, září 2020 v Gutech.
Vyhořelý kostel v Gutech se otevře veřejnosti. Kauzu uzavřela i pojišťovna

Hodnotu nástrojů, z nichž většina je evidována ve fondu Ministerstva kultury, odhaduje Jiří Sedláček do deseti milionů korun. Kolekce už mu ale nepatří. Všechny historické nástroje daroval Litovli.

„Nejprve jsme si mysleli, že je to nějaký nepovedený žert. Kdo by takovou sbírku chtěl darovat? Následně jsme kontaktovali přímo pana Sedláčka a dozvěděli jsme se, že je to fakt. Radost ale brzy vystřídala starost a odpovědnost,“ vzpomíná místostarosta Litovle Lubomír Broza.

Nové turistické lákadlo

Město našlo reprezentativní prostory ve druhém nadzemním patře Záložny. Celkem 120 metrů čtverečních. „Finance máme a již budujeme,“ ukazuje na ohlušující stavební ruch v místnosti s výhledem na náměstí.

Muzeum harmonik bude stát necelé čtyři miliony korun a město předpokládá, že otevřít by mohlo letos na podzim.

„Věřím, že se muzeum na nové adrese na náměstí a v rukou města stane velkým turistickým lákadlem Litovle. O sbírce harmonik vědí lidé po celé Evropě, ale i USA a Kanadě, jak jsem zjistil z článků, které se ke mně dostaly. Autobusy jsem musel odříkat, ke mně domů by se turisté nevešli,“ uzavírá Jiří Sedláček.