Prvního května 2004 rozšířila Česká republika mapu evropského společenství a připojila se mezi státy Evropské unie. Přístup ke společné politice a pravidlům dal popud ke vzniku lidové tvořivosti obyvatel i politiků, kteří během následujících dekád šířili i různé fámy nebo překrucovali fakta.

Tvrzení: Brusel zakázal české zabijačky

Odkud se vzalo, kde vzniklo a jak se šířilo:

Zaručené zprávy o drakonickém nařízení, které zakáže zabijačky, měl začít v Česku šířit bulvár. Poslanec evropského parlamentu Luděk Niedermayer na svém blogu označuje jako jeden ze zdrojů nejsilnější bulvární deník v zemi. „Webové i novinové stránky tohoto periodika zaplnily výstražné palcové titulky jako: ‚Za zabijačku můžete schytat pokutu až 300 tisíc! Víte, že tohle se podle EU nesmí?‘, ‚Jitrnice vs. EU: Zabijačku zakázali, ale halal porážky mají zelenou‘ nebo ‚K zabijačkám nás volají udavači! Kontroloři udělili pokuty už 200 tisíc!‘ Obsah těchto článků byl vždy podobného rázu, redaktoři deníku poukazovali na diktát Bruselu, který Čechům zakazuje jejich tradiční zabijačku,“ shrnul europoslanec.

Jak je to doopravdy?

Podle Zastoupení Evropské komise v České republice se obavy vztahují k novele veterinárního zákona z roku 2012, která se dávala do souvislosti s pravidly EU. Upravovala ale především zásady, za kterých mohou být domácí porážky prováděny, hlavně z hlediska hygieny. „Tyto předpisy navíc v ČR platily již dávno před vstupem do Evropské unie,“ uvedlo zastoupení. Cílem těchto právních předpisů bylo a dosud je minimalizovat bolest a utrpení zvířat používáním řádně schválených metod omračování.

Státní veterinární správa ve vyjádření pro Deník potvrdila, že legislativa EU zabijačky skutečně v praxi nezakázala. V průběhu dvaceti let, kdy Česká republika leží na mapě států Evropské unie, se navíc v případě zabijaček mnohé nezměnilo. „Pokud jde o domácí porážku prasat domácích, kterou si pod hovorovým označením zabijačka většina lidí vybaví, k žádné zásadní změně legislativy, jež by výrazně změnila charakter této tradice, za uvedených 20 let nedošlo. V průběhu let se objevilo pouze určité upřesnění definice, kdo smí produkty získané z domácí porážky využívat. Nově také byly mezi druhy zvířat, které lze porazit přímo na hospodářství pro vlastní potřebu, zahrnuty například skot a faremně chovaní jelenovití - třeba daňci či jeleni,“ vyjmenoval mluvčí Státní veterinární správy Petr Majer.

Lze odhadovat, že se v tom směrem k zákazům nebude nic měnit ani v nejbližší době. Už proto, že zemědělský výbor Evropského parlamentu chce pro porážení zvířat přímo na farmách dokonce prosadit volnější pravidla, aby zemědělci nemuseli dobytek vozit na jatka a omezilo se tak další utrpění zvířat.

Verdikt Deníku: Lež