Loňskou sezonu odehrál tento futsalový profesionál v barvách polského klubu Rekord Bielsko-Biala. V novém ročníku už ale bude větrat opět české palubovky. Stal se totiž velkou posilou futsalového velkoklubu z Chrudimi. „Vracím se do Česka. Chci pomoci Chrudimi k mistrovskému titulu,“ řekl pro čtenáře Deníku Michal Seidler.
Michale, jak to letos máte? Zatím vás člověk vidí více na fotbalových trávnících, něž futsalových palubovkách. Za Bílovec jste dokonce v prvním kole nastoupil v základní sestavě…
Mám to tak pokaždé. S fotbalisty prodělám letní přípravu a během srpna začnu s futsalem. Nyní jsem stihl i první zápasy. Navíc mám nové angažmá, budu hrát za Chrudim a tím mi vyskočí i volné víkendy. Budu mít více prostoru pro fotbal.
Je poté těžší přepnout z fotbalu na futsal?
Problém mi to nedělá. Jsem na to zvyklý. Jak jsem řekl, mám to tak každou sezonu. Fotbal mi pomáhá s nabraním fyzické kondice. Futsal je zase techničtější a rychlejší. Mi se to tak krásně prolíná.
Loni jste hrával futsal za polský celek Rekord Bielsko-Biala. Proč jste skončil?
Neseděl mi systém soutěže. V Polsku se hrají zápasy o víkendech. Navíc na některé utkání se jezdívalo i na tři dny, a to když jsme třeba hrávali v Gdaňsku. Člověk se tak vůbec nedostal domů, což mi vadilo. Proto jsem se rozhodl vrátit. Česká liga má víkendy volné, to mi vyhovuje. Chrudim je navíc ambiciózním klubem, který hraje o titul.
Je to tak, že vás futsal živí?
Ano, hraji ho na profesionální úrovni.
Máte mistrovské futsalové tituly, jste oporou reprezentace, desetkrát jste byl zvolen Futsalistou roku. Jaké máte ještě ambice?
Ambice jsou vždycky. Když někam jdu, chci vyhrávat. Věřím, že s Chrudimí se nám podaří naplnit mistrovské ambice. Samozřejmě vím, že hrát nebudu věčně. Ještě bych to viděl, tak na dva, tři roky a poté bych se přesunul do jiné futsalové role, třeba té trenérské.
Pojďme zpátky k fotbalu. Uvidíme vás často v dresu Bílovce?
(Usměje se). Jelikož budu mít víkendy volné, tak prostor k tomu bude. S trenérem Woznicou jsme dobří kamarádi, hrávali jsme spolu za Vítkovice, takže se dokážeme domluvit. Je mi ale jasné, že hrát budou kluci, kteří trénuji. Nechávám vše na trenérovi. Každopádně, i kdybych v zápasové nominaci nebyl, tak klukům budu chodit fandit.
Co říkáte na sílu současného Bílovce?
Nechci to zakřiknout, máme ale dobrý tým. Je vhodně sestavený, jsou v něm i místní kluci. Navíc nyní se dobře doplnil o mladé hráče. Může to být zajímavá sezona.
A co říkají doma na to, že tak pendlujete mezi fotbalem a futsalem, to je člověk pořád jen palubovce nebo hřišti….
Mamka mi už říkala, že se má podívat do občanky, kolik mi je. Že mám zvolnit. Mě to ale baví. V Bílovci bydlím, fotbal mám rád a stále cítím, že místnímu klubu něco dlužím.
Je pravdou, že jste měl našlápnuto stát se profesionálním fotbalistou?
Ano, je to tak. Hrál jsem za Baník a pan Lička mi slíbil profi smlouvu. Nakonec jsme si zlomil nohu, změnil názor a nedal mi ji. Odešel jsem do Fulneku, který hrát třetí ligu a vrhl se na futsal. Asi to tak mělo být.
