Polónyi stále pálí ostrými, letos už se trefil sedmnáctkrát. I z postu obránce

Na dva góly potřeboval šestnáct minut. „Při prvním gólu jsem dostal dobrý balon do šestnáctky. Druhou branku se mi podařilo vstřelit hlavičkou po rohovém kopu,“ popsal své dva zásahy.

Rád by svou letošní porci sedmnácti branek ještě rozšířil. „Chci pokořit dvacítku, ale že bych se zase honil za vstřelenými góly, to ne,“ podotkl odchovanec Nového Jičína, který si během své kariéry zahrál například také za Prostějov, Jihlavu nebo Vítkovice, za sebou má štaci i nižších zahraničních fotbalových soutěží, a to ve Francii a Rakousku.

V Jeseníku nad Odrou už kope šestým rokem a vždy patřil k nejlepším střelcům soutěže. „Podařilo se mi pokořit i třicetigólovou hranici. Škoda, že nás ve dvou sezonách zastavil covid, docela mi to totiž padalo,“ postěžoval si Polónyi.

Vítkovský Dohnálek se trefil od okresu až po ligu! Letos už dal dvacet gólů

Vedle Česka si zakopal také v nižších soutěžích v Rakousku a Francii. „Neřekl bych, že někde se góly střílejí snadněji. Vždy je to o spoluhráčích. Fotbal je kolektivní hra. Třeba v Rakousku jsme hrávali o postup, docela mi to tam padalo,“ přehrával si v hlavě. Dopustit nedá ani na spolubojovníky z Jeseníku nad Odrou. „Fotbal vás taky musí bavit,“ dodal jedním dechem.

Jeho fotbalový životopis je pestrý. „Rád vzpomínám na angažmá v Jihlavě. Jen je škoda, že jsem tam nezůstal dále, přitom zájem byl. Odešel jsem ale do Vítkovic, bohužel tam už to tak dobré nebylo,“ pravil nejlepší střelec I.B třídy, skupiny D.

Samozřejmě zapomenout nesmí na Nový Jičín. „Dá se říci, že můj osudový klub. Taky jsem v něm prožil krásné období okořeněné postupy,“ poznamenal.

A co budoucnost? „Fotbal mám rád, ale také se chci věnovat synovi Markovi, kterého chci zasvětit do fotbalového života, vozit ho na tréninky, zápasy,“ uzavřel Lukáš Polónyi.