Pane Vojáčku, odkud pocházíte?

Narodil jsem se přímo v Závadě, žiju tam dodnes. Hrával jsem tam aktivně fotbal, chytal jsem. Pak jsem, dá se říci, přešel plynule do funkcionařiny. Zlobila mě záda, takže jsem už v osmadvaceti prakticky končil kariéru. To jsme působili v I.B třídě. Hned jsem se stal členem výboru petrovického klubu a začal se tam více angažovat.

Jste známý tím, jak jste zapálený pro věc a během zápasu nedovedete být klidný. To jste měl už jako hráč?

Ano, byl jsem impulzivnější. Zápas prostě musím prožívat. Nejsem z těch, kterým by bylo jedno, jestli prohraje nebo vyhraje. Akorát je to pro mě teď těžší, protože adrenalinu, kterého se zbavíte na hřišti, se ve funkcionařině tak snadno nezbavíte (úsměv).

Investujete do klubu i vlastní prostředky?

V začátcích jsem byl schopen sponzory pro petrovický klub hlavně sehnat. Moje spoluúčast nebyla nijak zásadní. Postupem času samozřejmě ano, podporuji klub přes firmu (Salmonia), ale ty prostředky jdou do celé tělovýchovné jednoty. Musím ještě zmínit, jak se zásadním způsobem změnila podpora obce, která v začátcích byla nulová, ovšem momentálně je výrazná a z celkového rozpočtu milion šest set až osm set tisíc nám obec přispívá částkou 600 tisíc. K tomu ještě asi zhruba tři sta tisíc na správu a údržbu budov a areálu. Takže teď máme všichni klidnější spaní. I díky tomu, že momentálně jsou lepší dotační možnosti z ministerstva školství, fotbalové asociace, krajů a podobně.

Na kterou éru petrovického klubu nejraději vzpomínáte?

Rád vzpomínám na konec devadesátých let. Tehdy jsme využili toho, že šachty a velké podniky obecně přestaly podporovat kluby, které tím pádem neměly tolik peněz na své nejlepší hráče. My jich plno postahovali k nám a od roku 1997 vybudovali konkurenceschopné mužstvo, které jsme vytáhli z I.B třídy až do divize. Ale těch dobrých období bylo víc.

Třeba první postup do divize v roce 2000? Nedlouho poté jste si v ní dokonce zahráli s FC Karviná, je to tak?

Ano, pak jsme se oba s divizí rozloučili při našem společném sestupu (FC Karviná po sezoně zanikl – pozn. aut.). U nás to byl hlavně finanční problém, jelikož na tu dobu jsme měli hráče velmi slušně odměňované a postupně peněz ubývalo. Po našem sestupu nám rok na to byla divize nabídnuta znovu, to jsme v přeboru skončili druzí, ale nevzali jsme to. Už jsme věděli, co to obnáší. Navíc tehdy po nás chtěli sto nebo sto padesát tisíc.

V krajském přeboru jste paradoxně narazili také na MFK Karviná, tedy bývalý Jäkl, takže jste si zahráli s oběma karvinskými kluby, které hrávaly ligu…

Na to se váže jedna zajímavost. V sezoně 2003/04 jsme skončili v přeboru druzí. Vyhrály Jakubčovice. A jak jsem říkal, nám byla ta divize nabídnuta i z druhého místa, protože tehdy se kluby do divize moc nehrnuly. Jenže my to nevzali a nevzala to ani třetí Polom, takže do divize šla nakonec až čtvrtá Karviná a pak se zastavila až v první lize. Kdybychom to tenkrát vzali, musela by si Karviná minimálně rok na divizi počkat.

Lubomír Vojáček - petrovický patriot a mecenáš Lokomotivy.Zdroj: Martin Ruščin

Nakonec jste se ale do divize vrátili…

Ale hned jsme spadli. Raději vzpomínáme na rok 2010, kdy jsme šli potřetí do divize a vydrželi tam osm let. To považuji za větší úspěch, než tomu bylo v těch předchozích případech. To bylo nejslavnější období klubu. 

Co derby? Jaká pro Lokomotivu znamenají nejvíc?

Samozřejmě to s Dětmarovicemi a logicky i s Interem Petrovice. Svého času to částečně byly i zápasy s Věřňovicemi, což jsme také považovali za derby. S Dětmarovicemi se bohužel dlouhodobě míjíme. Když oni hrají vyšší soutěž, tak my nižší a opačně. Co se týká Interu, tam si to užívají hlavně kluci z béčka. Oba kluby to berou prestižně.

A nesetkal jste se přímo v Petrovicích s nepřejícími hlasy, že Inter by se měl utkávat spíš s áčkem Lokomotivy a ne s vaším B-týmem?

Rozumím, ale to je hlavně záležitost Interu. My přece nebudeme s áčkem sestupovat do I.B třídy, abychom si zahráli derby. Ale rádi na Inter počkáme v kraji (úsměv).

Utkvěly vám v paměti za tu dobu i nějaké významné zápasy?

Paměť mi naštěstí ještě slouží dobře, takže by jich byla na vyjmenování spousta, ale na pár si vzpomenu. Z divizních zápasů mi určitě utkvěl v paměti zápas v Zábřehu, kdy jsme v půli vedli 2:0, abychom ve druhé prohrávali 2:3. Pak jsme srovnali a v poslední minutě běželo pět našich hráčů na jednoho obránce a nedali jsme. Byl to zajímavý pohled, kdy hráči Zábřehu čekali na půlce, jak to dopadne, a jaký ortel jim vlastně určíme. No, nakonec jsme ten gól na 4:3 nedali. Ale byl to skvělý zápas, hrálo se na krev. Zábřeh tehdy s ambiciozními bratry Hrdlovičovými postoupil do MSFL. No a dneska je zase v přeboru. Jako my. Akorát v tom Olomouckém.

Ještě na nějaký mistrovský zápas rád vzpomínáte?

Památný byl i náš vůbec první duel v krajském přeboru, tehdy župním. Postoupili jsme z I.A třídy a hned první utkání jsme hráli okresní derby na Jäklu. Vyhráli jsme 6:0. Ale je třeba říct, že v té době už podpora Jäklu byla minimální, ne-li nulová, zatímco my byli v euforii po postupu a měli jsme i lepší mužstvo. Ale i tak jsme čekali, co nám vlastně krajský přebor přinese, a byli jsme překvapeni, jak jsme v něm obstáli. Skončili jsme třetí. Tenkrát postoupily Dětmarovice, ale my hned za nimi druhým rokem. Tam jsme si vzájemné derby ještě užili.

A existuje naopak něco, čeho jste si ve fotbalové kariéře nestihl užít?

Ano, v Českém poháru jsme si nikdy nezahráli s prvoligovým klubem. Beru to jako takovou kaňku, ale takový je holt život.

Nebyla šance?

To ano, i některé zápasy byly skvělé. Nezapomenutelný byl třeba zápas s FC Karviná, když spadla z ligy. Ona pak tedy v té sezoně zase postoupila zpátky, ale my ji doma porazili. V prvním kole poháru jsme s ní prohrávali 0:1 z penalty a v posledních dvou minutách jsme otočili na 2:1. To byla euforie! Lidé se mohli zbláznit. Podobný kousek se podařil i Dětmarovicím proti Třinci a v dalším kole jsme se pak potkali spolu na našem hřišti. Tenkrát padla historicky největší návštěva v Závadě. Přes tisíc platících diváků! Prohráli jsme sice 0:2, ale zápas to byl pěkný a lidé si to užili. V tom ročníku jsme postoupili zase do divize.

Jak si na jaře Lokomotiva pod bedlivým dozorem Lubomíra Vojáčka povede?Zdroj: Tadeáš Bednarz

Až se nechce věřit, že jste si nikdy nezahráli ani s Baníkem Ostrava?

Nevyšlo to, prostě nám ligový klub nebyl souzen, vždycky nás někdo porazil. Třeba ten Baník nám vyfoukl Vratimov. Kdybychom tehdy nad těmi Dětmarovicemi vyhráli, přijela by k nám Olomouc. Teď si ještě vybavuji, že nám těsně unikla i Slavia. Když jsme hráli v naší první sezoně v divizi, utkali jsme se v předkole s Albrechticemi a vypadli jsme. To byla velká škoda. Pak jsem se jel na Slavii podívat do Albrechtic a tiše jsem litoval (úsměv). My pak na podzim v rámci divize Albrechtice přejeli 4:0, ale to už bylo pozdě (smích).

Co mládež? Jak obtížné je držet ji, zvláště v tak malé obci, kde jsou navíc dva fotbalové kluby?

Až do loňského roku jsme drželi starší i mladší dorost. Se starším jsme skončili třikrát druzí, ale především díky spolupráci s Karvinou. Jakmile ligové mančafty opět musely založit osmnáctky, bylo jasné, že nebudeme schopni dát oba dorosty dohromady. Tak jsme přihlásili jen starší do krajské soutěže. Chtěli jsme to ještě zachránit spoluprací s Interem, ale nakonec jsme se nedohodli, i když Inter má mladších dorostenců dost a něco by to těm klukům přineslo. Bohužel současný trend je takový, že mladých hráčů ubývá. Co se týká žáků, vyschly nám zdroje. Spoléhali jsme na kluky z Karviné-Nového Města, ale kde nejsou domy, nejsou ani lidé. Takže jsme přihlásili jen mladší žáky. Potěšitelné aspoň je, že je dost těch nejmenších capartů, takže určitě časem přihlásíme i přípravku. Chceme se tomu více věnovat, protože kluby, které se tomu věnovat nebudou, nemají za současných podmínek, které pro ně stát vytváří, šanci přežít. Ne kvůli tomu, že by třeba zpeněžili nějakého svého hráče, to je jen špička ledovce, tady jde hlavně o to si ty kluky vychovat, protože není nic lepšího než vlastní odchovanec, který má ke klubu jiný vztah než hráč, který přijde odjinud. My můžeme dětem v areálu nabídnout dvě travnatá hřiště a velmi pěkné zázemí.

Vy sám jste si na podzim vyzkoušel i roli trenéra, když dosavadní kouč Dušan Kohút skončil. Jaké to bylo?

To bylo z nouze, na dva zápasy. Jinak se tomu bráním, není to moje parketa. Trenér vidí hráče na tréninku, podle toho by měl zvážit sestavu. Ne že bude na lavičce rozdávat rozumy. 

Otázku nového trenéra jste už vyřešili?

Požádali jsme Václava Štverku, to je zkušený trenér, který u nás kdysi působil. Pro kluky to bude zase něco nového. Pana Štverku jsme oslovili i proto, že na Karvinsku je velká koncentrace klubů, které chtějí hrát vyšší soutěže, jenže tolik hráčů na ně tady zase není, a bude jich ještě méně. A pan Štverka má přece jen kontakty na Ostravsko, kam budeme muset po letech zase zaměřit svou pozornost. 

Co plány do budoucna?

My jsme spokojení s krajským přeborem. Samozřejmě budeme bedlivě sledovat situaci v okolí, ale necháváme to otevřené. Současná divize, to je takový druhý krajský přebor, ale potřebujete na něj kvalitnější hráče. A za ta léta jsem poznal, že fandové ne zcela reflektují to, že hrajete vyšší soutěž třeba ve třetí třetině tabulky. Oni více reflektují, když dáváte góly a vyhráváte v nižší soutěži. A čím vyšší soutěž, tím je těch gólů logicky méně (úsměv).

Na zahraničním trhu hráči nejsou?

Polsko je pro nás aktuálně zabetonovaný trh. Tamní hráči jsou mnohem lépe honorovaní než ti naši a přetáhnout je sem je obtížné. Ze Slovenska se už klukům k nám taky nechce chodit, oni by tam nejraději kopali třetí ligu a výš. A Afrika? Současný vízový systém je tak složitý, že i profesionální kluby mají problém dotáhnout takový transfer do konce. Když jsme hrávali divizi, zkoušeli jsme i nějaké hráče z Evropy - Francie, Španělsko. Ale to jsou hráči pravdu až čtvrtého pátého sledu. Když chcete lepšího, musíte mít dost peněz. Ti hráči tady nepůjdou jen proto, že je v Česku pěkně.