Na YouTube je možné zhlédnout váš fotbalový podcast, kam si zvete osobnosti z fotbalu, se kterými pak rozebíráte různé věci. Kdy a kde vznikl tento nápad?

Nápad se zrodil na konci minulého roku, během vánočních svátků, kdy mě trápila nespavost. Tak jsem místo počítání oveček přemýšlel (smích) a zapisoval si nápady, jak bych to měl udělat a koho vše do toho zapojit, aby podcast fungoval tak, jak si představuji. Na začátku roku jsem se potkal s kamarádem, který vlastní studio právě pro účely natáčení podcastů a jemu jako odborníkovi jsem řekl, co chci dělat. Líbilo se mu to, takže mi dal prostor natáčet a díky tomu se to rozjelo. Jen bych doplnil, že podcast není jen na YouTube, ale lidé si ho můžou poslechnout i na Spotify nebo Apple Podcasts, popřípadě Google play. Což jsou aplikace, které slouží pro poslouchání hudby ale i podcastů.

Co vás k tomu vedlo?

Chtěl jsem vytvořit něco svého. Nějaký svůj projekt, který bude čistě v mé režii. Dostal jsem prostor, měl nápad, lidi kývli na rozhovor, tak jsem do toho šel. A kam se to posune dál, uvidíme. Přece jen je to koníček, který dělám po práci.

Fotbalový trenér Ivan Pihávek.
Zápas se Spartou byla odměna, vzpomíná Pihávek. Co vymyslel na Řepku?

Co vás na tom nejvíce baví?

Je to povídání o fotbale s lidmi, kteří fotbal milují a rádi se podělí o svoje názory a postřehy. To by bavilo asi každého (smích).

Radíte se s někým o výběru vašich hostů?

Vybírám, tak nějak pocitově, koho si myslím, že by lidi rádi slyšeli nebo o kom vím, že má co nabídnout.

Na internetu máte třeba rozhovory s fotbalovými trenéry Davidem Holoubkem a Alešem Majerem. Jaké rozhovory byly?

Úplně v pohodě. Oba jsou lidsky naprosto bezvadní a jsem rád, že oba pozvání přijali. Oba dva mají o čem mluvit a chtějí se o to podělit, což je fajn. Obě natáčení mě bavila. Jen doufám, že to bavilo i posluchače.

TITUL ČÍSLO DEVĚT. Basketbalisté Nymburka vyhráli finálovou sérii s Prostějovem 4:0 na zápasy a mohli se radoval z devátého titulu mistra republiky za sebou. Ihned po zápase nemohl chybět sekt a pochopitelně vítězný doutník v ruce trenéra Ronena Ginzburga
Seriál nymburských titulů, díl devátý: Sokolovský získal už jedenáctý triumf

Máte nebo měl jste při natáčení trému?

Mám před každým dílem trému, to k tomu asi patří. A myslím si, že to je i slyšet (smích). Snad to postupem času opadne.

Máte připravena nebo naplánována další pokračování?

V tuhle chvíli mám připravené ještě čtyři díly, které nebudou jen o trénování. Budete si moci poslechnout trenéra, který byl čtyři roky v Mexiku, jednoho fyzioterapeuta z ligového týmu, pohled fotbalového agenta a člověka, který chce otevřít akademii v USA. Takže na období karantény mám co zveřejňovat, díky bohu. Co bude potom uvidíme. Snad dohodnuté rozhovory dopadnou.

Děláte rozhovory s trenéry. Berete to jako inspiraci? Chtěl byste také trénovat?

Inspirovat trenéry, hráče a lidi, co se kolem fotbalu pohybují, je cílem podcastu. Pro sebe to nedělám. Trénování už jsem si vyzkoušel, udělal jsem si B licenci. Trénovat teď ale není na pořadu dne. Přednost zatím dostává můj fotbal. Ale časem bych se rád trénování věnovat.

Nyní působíte v poděbradské Bohemii. Jak jste se do Poděbrad dostal a jak se vám v klubu líbí?

Oslovil mě v létě tehdejší manažer Míra Tomáš, jestli nechci pomoc Bohemii v kraji po postupu. Pro mě to byl návrat do mateřského klubu mezi kluky, které jsem znal od malička, takže i přes nějaké administrativní problémy jsme se nakonec dohodli. A jak se mi v Bohemce líbí? Nvé hřiště, dobré zázemí a výborná parta. Naprostá spokojenost.

Martin Vaniak
Český obr v Manchesteru. Chtějí si ho vychovat, řekl Vaniak o Vítkovi

Máte za sebou už řádku fotbalových adres. Kde jste všude byl a kde se vám líbilo nejvíce?

V mládeži jsem byl v Bohemii Poděbrady, RMSK Nový Bydžov, Slovanu Liberec a pak začalo cestování (smích). Litol, Velim, Čáslav, Český Brod, Suchdol, Poříčany, chvilku jsem si kopnul v Německu a Rakousku, no a teď Poděbrady. Snad jsem na nic nezapomněl (smích). Nejspokojenější jsem teď v Poděbradech. Ale super to bylo i v Suchdole. Výborná parta fotbalistů a herně se mi i dařilo, jen to zázemí nebylo to pravé ořechové.

Pocházíte z Kostelní Lhoty, nyní bydlíte v Praze, kde také pracujete. Jak těžké je pro vás skloubit práci a cestování na fotbal?

Jezdím s Honzou Sirovým autem. Pokud Honza nemůže, jezdím vlakem. Pracuji jako OSVČ a většinu práce zvládnu na dálku právě třeba ve vlaku. Vždy si práci snažím naplánovat tak, abych se na trénink nebo zápas dostal.

Nyní se ale fotbal nehraje. Čím se zabavíte vy ve volných chvílích?

Chodím se proběhnout, kouknu občas na záznam fotbalových utkání, pustím si seriál a věnuji se přítelkyni. Přece jen přes sezonu se vídáme málo, tak teď aspoň zjistí, s kým vlastně žije (smích).

Ondřej Klymčiw na rallye Dakar
Dakar na motorce už nepojede. Klymčiwa by ale lákalo auto