K východním sousedům se tak jednačtyřicetiletý kouč vrací po dvanácti letech, kdy sezonu strávil v Senici. „V Česku je šestnáct ligových týmů, na Slovensku dvanáct. Být v té společnosti je důležité a šance si vážím. Chci zlepšit tým a tím i posouvat sám sebe. Tady ty možnosti jsou, jen to chce čas,“ říká Smetana, který se vyjádřil i k blížícímu se souboji Baníku se Spartou, stejně jako k údajné variantě, že mohl trénovat Karvinou.
Začněme trochu jinde. Koukal jste na nedělní derby Karviné s Baníkem? Líbilo se vám?
Na první poločas. Myslím si, že pro diváky to musel být zajímavý zápas. Spousta šancí, otevřené obrany, mnoho oken i prostoru. Co se dělo pak po přestávce, jsem zaznamenal, ale už přímo neviděl. Laicky bych řekl, že Karviná nastolila tempo, které nemohla udržet.
Pro trenéra ale asi černá můra, když se hraje takový „hurá fotbal“, ne?
Jo, to určitě. Ale jak říkám, hřiště bylo hodně otevřené, mnoho místa a prostoru. Bylo znát, že zápasu pomohl první gól, Baník pak musel víc tlačit, ale i Karviná vycítila, že to jde, takže se pustila do útoku a měla příležitosti. Mohlo to skončit divočejším výsledkem. Líbilo se mi to, byť jsem viděl jen poločas.
Když sledujete sezonu obou mužstev z regionu, co si říkáte?
Na Karviné je vidět, že se zlepšuje, je organizovanější, a umí si dojít pro výsledek. Jako v Plzni. Přišel zkušený trenér, který ví, co chce. I Baník sleduji, ale ne tak detailně, abych ho mohl víc hodnotit. Individuální kvalita je na vysoké úrovni, a hráči jako Ewerton, nebo další pak rozhodují.
Bylo o tom řeč i po poháru v Hlučíně, ale je to stále aktuální otázka. Čím si vysvětlujete, že Ladislav Almási není tím tahounem, kterým byl za vašeho působení na Bazalech?
Je asi hlavně o způsobu hry toho týmu, který skládáte podle toho, jaké hráče máte. My jsme měli v útoku tři možnosti a všechno to byli hráči, kteří potřebovali dostávat míče do vápna. Na tom jsme to postavili. Dneska má ale Baník mnohem více možností i řešení, která ale vychází často na někoho jiného.
Asi každý si pamatuje dva roky gól Daniela Tetoura po nahrávce Ladislava Almásiho, který utekl přes půl hřiště, využil velké rychlosti na svou výšku. To teď nemá…
Neřekl bych, že ji nemá. Jestli ji měl tehdy, musí ji mít i teď. Ale to bychom rozebírali něco, do čeho úplně nevidíme, takže se do toho nechci pouštět. Pořád si myslím, že je to kvalitní hráč, který je schopen pomoci týmu a góly dávat. Nedávno v Teplicích to potvrdil. Klíčový je pro takového hráče způsob hry celého týmu, jak ostatní kolem něj pracují.
Jak vidíte souboj Baníku se Spartou?
Myslím si, ze Baník narazí na soupeře, který je díky náročnému programu momentálně zranitelnější, než před pár týdny. V domácím prostředí, hnán svými fanoušky, to Baník zvládne, a zvítězí 3:1.
A když byla řeč o Karviné, údajně jste byl mezi možnými nástupci Tomáše Hejduška. Co je na tom pravdy?
Žádnou nabídku jsem neměl, takže jsem tam jít nemohl.
Nakonec jste ale z Hlučína odešel. Těžké rozhodnutí?
Samozřejmě, protože jsem odcházel od rozdělané práce, která mě bavila. A i kluci chtěli pracovat, makat na sobě, zlepšovat se. Tady musím Hlučínu poděkovat, stejně tak klukům z realizáku a hráčům, protože to byla skvělá spolupráce. Možná je to pro někoho zvláštní jít do třetí ligy, ale bylo mi čtyřicet, takže jsem chtěl být v provozu a nečekat na angažmá z vyšších soutěží. Navíc Hlučín je ambiciózní.
To vás oslovilo.
Ano. Stejně jako možnost si vymýšlet tréninky, reagovat v zápasech nějakým způsobem, měnit rozestavení… Bylo to fajn a vidím to i teď, kdy jsem do ligového angažmá, kterého si moc vážím, šel připravenější, než kdybych půl roku nic nedělal. Je to rozdíl. A domluva byla s klubem taková, že když přijde nabídka, tak mi umožní jít.
Rozmýšlel jste se dlouho?
Chvíli ano. Vzhledem k vývoji sezony i dalším okolnostem jsem se rozhodl nabídku přijmout. A jsem rád, protože prvoligových klubů v Česku a na Slovensku není mnoho. Ružomberok teď prochází změnou, potřebuje stabilizovat, v týmu je spousta mladých hráčů, jejichž čas přichází, takže je to i o trpělivosti. Já tam našel skvělé podmínky, fungující tým, mladé i zkušené hráče, kteří chtějí pracovat, a tréninky mající vysokou úroveň. Je to zajímavá práce, i když konkurence na Slovensku je velká. Myslím, že liga se hodně zlepšila.
Je to rozdíl proti tomu, když jste na Slovensku byl jako hráč?
Jasně, to nejde srovnat. Liga je vyrovnanější, hodně o mladých hráčích, kvalitě hlavně do ofenzivy, a díky tomu je rychlejší, dynamičtější. Přibylo tam fotbalistů ze zahraničí. K tomu vyrostly nové stadiony, které za mně nebyly.
Myslíte, že by se české kluby měly ještě více zaměřit na slovenský trh?
Já myslím, že v Česku mají o zdejších hráčích přehled, skauting určitě probíhá, protože ten trh není zas tak velký. Ale také už ne každý je dosažitelný, takže kolikrát jdou spíše do zahraničí. Ale mám z toho pozitivní pocity, pracuje se mi tam velmi dobře, i když situace není jednoduchá.
Zatím se moc nedaří, v tabulce jste devátí…
Proto je krátkodobý cíl jasný – bodovat. Projev nevypadá špatně, ale nejsme schopni vstřelit gól, což nás limituje. V ofenzivě nám asi chybí víc klidu, přesnosti, kvality, na čemž musíme pracovat. Ale poznat jsem tam hráče, kteří mají vysokou úroveň, chtějí trénovat, být lepší, takže věřím, že půjdeme nahoru.
Nijak vás tedy prohry s Žilinou a ve Skalici nermoutí?
Žilina je kvalitní soupeř, bohužel když už jsme se do zápasu dostali a byli jsme vyrovnanějším partnerem, tak mu přihrajeme na gól. To zápas ovlivnilo, zvlášť proti týmu, který je mnohem dál. A v sobotu jsme prohráli se Skalicí, která nevystřelila ani jednou na bránu a dali jsme si vlastňáka. Měli jsme tyčky, závary, ale míč do brány nedotlačíme. Ve finální třetině hřiště to bylo málo. Na tom musíme pracovat. Snad se nám uzdraví dva klíčoví kluci do ofenzivy a v zimě se ještě podaří někoho přivést.
Jaké jsou cíle klubu? Záchrana?
To vůbec. Na Slovensku chce osmdesát, nebo devadesát procent klubů skončit v top šestce. Tím je řečeno vše.